This text explores the relationship between being and specific entities, offering a critical reflection on Heidegger's concept of the forgetfulness of being. The author argues that real being can only be discussed in close connection with individual "true entities," rather than as an abstract concept detached from reality. Being is understood as an active performance that is coextensive with the entity's life and occurs in constant interaction with the surrounding environment and other subjects. The text rejects a substantialist understanding of essence and mere factual existence (occurrence), emphasizing instead the processual and event-like nature of being. This "dwelling" or "living" of an entity is not an isolated state but a dynamic interplay with circumstances. The forgetfulness of being is thus seen primarily as the neglect of the concrete, enacted being of individual entities. The work provides an ontological perspective that integrates subjectivity, activity, and the relational nature of existence into a unified framework of dwelling as an active event.
Bytí a bytování
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 1. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Bytí a bytování
O skutečném (! – tj. ne o pojmu, ani o myšlenkovém modelu) „bytí“ můžeme mluvit pouze v těsné souvislosti s určitým (pravým „jsoucnem“; o „bytí vůbec“ pak můžeme mluvit jen jako o tom, co je z určitého (našeho) myšlenkového hlediska společné všem konkrétním (pravým) jsoucnům ve věci jejich „bytí“, nebo jinak řečeno, co je společným znakem všech konkrétně jednotlivými (pravými) jsoucny vykonávaným jednotlivým „bytím“. Do jisté míry můžeme tedy souhlasit s Heideggerovým důrazem na závažnost onoho jím ohlašovaného zapomnění na „bytí“, ovšem s několika připomínkami. Závažnost onoho „zapomnění“ spočívala a spočívá především v tom, že se obecně zapomínalo na konkrétní bytí jednotlivých (pravých jsoucen). Takové „bytí jsoucna“ je totiž něco bytostně jiného nejen než jeho výskyt (tedy „existence“ ve starém pojetí), ale zejména něco zcela jiného než jeho „esence“ (chápaná substancialisticky). Bytí každého (pravého) jsoucna je koextenzivní s jeho „životem“, a musí být oním jsoucnem „vykonáváno“ tak, jako musí být vykonáváno i jeho žití (pochopitelně jde o spolu-vykonávání, neboť každé pravé jsoucno může své bytí vykonávat jen v jisté souhře s okolnostmi, nikoli v izolaci od okolností; a k okolnostem náleží vždycky také jiné subjekty a jejich aktivity, tj. také jejich způsob vykonávání jejích bytí, tedy jejich způsob „života“ nebo – nejde-li o organismy – jejich „bytování“, jejich aktivní událostnost).
(Písek, 090102-1.)