Tento text se věnuje hlubšímu zkoumání pojmů subjekt a subjektivita v rámci filosofického diskurzu. Autor poukazuje na to, že běžné chápání adjektiva subjektivní je v současném jazyce příliš úzce spjato s individuálním vědomím a nahodilými psychickými stavy, jako jsou pouhé pocity či dojmy. Cílem práce je redefinovat subjektivitu tak, aby zahrnovala i entity, které sice nedisponují vědomím v lidském smyslu, ale přesto jim musí být přiznán ontologický status subjektu. S odkazem na myšlenky Teilharda de Chardina jsou tyto entity chápány jako přirozené jednotky, které disponují svou vnitřní stránkou (dedans) i vnějším projevem (dehors). Tato perspektiva umožňuje překonat omezení klasického subjektivizmu a nahlížet na subjektnost jako na fundamentální kvalitu příslušející autonomním celkům. Text zdůrazňuje, že uznání vnitřní dimenze u neuvědomělých subjektů je klíčové pro komplexní pochopení struktury reality a vztahu mezi vnějším světem a vnitřní integritou různých forem jsoucen.