This text explores the philosophical concept of unity, critiquing the notion of unity as a pure state devoid of internal diversity. The author argues that unity without multiplicity is merely an abstract mental model, exemplified by the Parmenidean tradition or the mathematical entity of the number one, which lacks a direct relationship to reality. Applying purely mathematical reasoning to the world inevitably leads to reductionism by neglecting non-quantifiable aspects of existence. In contrast, everything truly real or existent must be a unified whole, meaning it must undergo a continuous process of unification throughout its existence. Therefore, genuine unity is not a static, describable state or an externally imposed order, but rather an ongoing event or happening. This process cannot be merely observed or described; it must be understood and grasped repeatedly. Ultimately, the text asserts that real unity is an active unification of diversity, forming the essential core of any being.
Jednota jako sjednocenost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 14. 3. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Jednota jako sjednocenost
Jednota bez rozmanitosti (která musí být sjednocována) je myšlenkový model (původně asi Parmenidův), který je zbaven jakéhokoli vztahu k tomu, co je skutečné. Je to vlastně model základní matematické „entity“, dokonalého čísla „1“, které ovšem eo ipso – bez dalších čísel – postrádá jakýkoli smysl. Proto také platí, že aplikace matematického myšlení na skutečné dění jak vnitrosvětné, tak i celosvětové, nutně zanedbává některé jeho stránky, tj. redukuje je na to, co lze kvantifikovat. Naproti tomu vše, co je opravdu „skutečné“, tedy „jsoucí“, je (a musí být) „jedno“, tj. musí být sjednoceno resp. sjednocováno (a to po celou dobu svého „bytí“). Odtud lze vyvodit, že jednota bez (vnitřní) mnohosti je prostě neskutečná, ale že každá skutečná jednota je sjednoceností (resp. ustavičným sjednocováním) nějaké rozmanitosti, mnohosti. Přitom musí být jasné, že nejde o sjednocenost zvenčí zajišťovanou a opatřovanou, uspořádanou, dokonce vynucenou, alespoň nikoli původně a primárně (leda v nějakých vedlejších, hlavním sjednocovacím úsilím ovládaných a jemu podřízených formách). Jednota zkrátka není popsatelný „stav“, nýbrž „dění“, jež nemůže být pouze popisováno a konstatováno, nýbrž jemuž musí být porozuměno, jež musí být pochopeno resp. vždy znovu chápáno.
(Písek, 090314-1.)