The text explores the fundamental distinction between original philosophizing and the common practice of interpreting or commenting on other philosophers, a phenomenon the author refers to as "hyper-philosophy" or "super-philosophy." While many professional philosophers prefer crafting stylistically refined commentary over direct inquiry, the author warns against viewing these meta-reflections as a superior discipline. Drawing on Kant’s Prolegomena, the document argues that reflecting on philosophy only attains the status of a true "philosophy of philosophy" when it transcends mere observation. To be legitimately philosophical, such reflection must serve a programmatic purpose, acting as a deliberate foundation for future philosophical work. The value of meta-philosophical discourse lies not in the passive analysis of past ideas, but in its ability to actively shape the direction of ongoing thought. This distinction emphasizes that genuine philosophy must remain a forward-looking, active endeavor rather than a retrospective academic exercise focused solely on the interpretation of existing texts.
Filosofie a „hyper-filosofie“ („super-filosofie“)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 18. 3. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Filosofie a „hyper-filosofie“ („super-filosofie“)
Je mnoho filosofů (a dokonce mezi „profesionalizovanými“ filosofy), pro které je interpretování a komentování jiných filosofů zajímavější (možná i přístupnější, snazší) než samo filosofování. Proti gustu ovšem žádný dišputát: je to jejich věcí, a je věcí čtenářů, zdá-li se jim zajímavější číst třeba literárně a stylisticky vybroušené sentence „o“ filosofech než studovat filosofy samotné. Bylo by však dobře mít vždycky na paměti to, co už řekl Kant ve svých Prolegomenech a co by se jistě zdálo být na první pohled nesmyslným, kdybychom nějaké sebe skvělejší „povídání o filosofech a filosofii“ považovali za jakousi vyšší filosofii, nad-filosofii, super-filosofii (či hyper-filosofii), apod. Reflexe „nad“ nějakou filosofií, jakási „reflexe filosofie a filosofování“ může, ale nemusí být vskutku filosofická; to znamená, že se nemusí nutně stát „filosofií filosofie“. Tou se může stát pouze za předpokladu, že není jen reflexí, ale že tuto pozoruhodnou a vlastně výjimečnou reflexi podniká jakožto promyšlení program dalšího, budoucího filosofování.
(Písek, 090318-4.)