This text explores the concept of dualism, criticizing traditional interpretations, such as Cartesian dualism, for their inability to explain the interaction between separate realms of existence. The author proposes a unique, valid form of dualism based on the duality of the internal (non-objective) and external (objective) aspects of every true being. Unlike absolute dualism, this relationship is characterized as relative and non-absolute, meaning both sides are inherently linked within the unity of the whole. There is a constant "traffic" or interaction between these aspects that must be investigated to understand the nature of being. The document emphasizes the necessity of reformulating philosophical questions and moving beyond the limitations of traditional "objectifying thinking" and causality. To properly grasp the transition between the internal and external, one must recognize elements that cannot be reduced to mere objectivity. Ultimately, the text argues that dismissing this specific dualism prevents us from understanding the dynamic reality of existence and its non-objective dimensions.
Dualismus
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 31. 8. 2009
- This is a part of the original document:
- 2009
Dualismus
Jsou různé druhy dualismů, filosofických i ne-filosofických. Takřka pro všechny je základním problémem, jak vůbec může docházet ke kontaktům mezi jedním „světem“ a „světem“ druhým. Klasický dualismus Descartesův nedokázal např. najít způsob, jak res cogitans může jakkoli ovlivnit rem extensam; atp. Je však jeden dualismus, který nelze škrtnout ani zamítnout, a to je podvojnost vnitřní a vnější, nepředmětné a předmětné stránky každého jednotlivého (pravého) jsoucna. Význačným rysem tohoto jediného platného dualismu je jeho „relativnost“, tj. vzájemná vztaženost obojí stránky, nebo jinak řečeno, jeho „ne-absolutnost“. Vztah mezi vnitřní a vnější stránkou jsoucna není „absolutní“, tj. obě stránky nejsou od sebe nepřekročitelně „odděleny“ (absolutus = oddělený, odloučený), nýbrž právě naopak jsou pevně spjaty v jednotu jsoucna jako celku. Mezi oběma stránkami (či aspekty, ale to už je oslabení, protože nejde jen o to, jak se to „jeví“) je „stálý provoz“. A právě tento „provoz“ je možno, ale také na nejvýš zapotřebí studovat, zkoumat a poznávat. A k tomu je zase zapotřebí správně formulovat otázky; nepřipustíme-li tento zvláštní druh dualismu, nemůžeme otázky správně postavit a chápat, a nemůžeme pak na ně ani správně odpovídat. A právě proto je třeba se zbavit zatížení tradičních, ale chybných koncepcí a vůbec způsobů myšlení. Tak např. nikdy nemůžeme náležitě poznat, jak dochází k přechodu z „nitra“ „navenek“ (nebo obráceně „zvenčí“ „dovnitř“), budeme-li trvat na kauzalitě. A zejména se tu ukáže naprostá nezbytnost rozpoznání omezených možností tzv. „předmětného myšlení“, tj. zpředmětňování (třeba zcela neuvědomělého) všeho toho, co nelze na předmětnost redukovat, a zejména toho, co vůbec předmětnou stránku nemá.
(Písek, 090831-1.)