This text examines the traditional distinction between creative philosophers and those who focus on interpreting the work of others. The author argues that this division is often misleading because the two activities are inextricably linked. No philosopher can construct an original system without understanding and interpreting their predecessors; conversely, a proper interpretation requires a solid philosophical foundation of one's own. Therefore, the significant difference lies not in the emphasis on creativity versus interpretation, but in the authenticity of thought. The true contrast exists between the genuine philosopher and the epigone or pseudo-philosopher. While epigones mimic others and claim to know exactly what philosophy is, a creative thinker constantly re-evaluates their own philosophy and self. This reflective process may lead the philosopher onto paths considered deviant by academic traditions. The document emphasizes that philosophy is a continuous process of self-examination and critical inquiry rather than mere imitation, eclecticism, or the mechanical adoption of existing ideas.
Filosofové kreativní a „epigoni“
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 11. 1. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Filosofové kreativní a „epigoni“
Dost často se rozlišuje mezi filosofy, kteří ve svém myšlení staví svou vlastní filosofii, a filosofy, kteří interpretují ty druhé. Někdy toto dělení má jistý omezený význam, ale zhusta je zavádějící. Žádný filosof nemůže svou vlastní filosofii budovat, aniž by znal a tudíž určitým způsobem interpretoval některé významné filosofy jiné; to znamená, že se žádný filosof nemůže obejít bez interpretování jiných filosofů. A na druhé straně žádný filosof nemůže náležitě interpretovat druhého filosofa (byť je jednoho jediného), aniž by měl v jakémsi základním pořádku svou vlastní filosofii. Proto ve skutečnosti rozdíl mezi filosofy tzv. tvořivými a filosofy tzv. interprety není tak veliký, a spočívá vlastně jen v důrazu a ještě spíš v převaze látky či tématiky, kterou se ten či onen filosof zabývá. Naproti tomu skutečný a velmi vážný rozdíl je mezi filosofy, kteří ty druhé jen napodobují, ať už v té jejich (a ne své!) tvořivosti, anebo v tom jejich (ne svém!) interpretačním zaměření; jinak řečeno, je tu rozdíl mezi skutečnými filosofy, ať už tvořivými nebo převážně interprety, a mezi pseudofilosofy či filosofickými eklektiky nebo epigony. Tak to vidí např. Theunissen (6997, S. 14), když říká, že pouze epigoni vědí, co to je filosofie, zatímco tvůrčí filosof zkoumá („přezkušuje“) vždy znovu sám sebe a svou filosofii. A pak dodává, že to někdy může dělat i na cestách, které jsou z pohledu školských tradic považovány za scestí.
(Písek, 080111-2.)