This text presents a philosophical reflection on the relationship between the concepts of "thrownness" and "createdness." The author argues that thrownness presupposes a prior state or mode of something that can be thrown, which necessitates the ontological priority of createdness. Creation is not identical to thrownness and cannot coincide with it; rather, it must precede any act of throwing. The process of creation is interpreted as a transition from pure non-objectivity—from the sphere of "not yet" to the sphere of "already." This initial act of every true event is inherently non-situated, as it occurs outside any existing situation and before the possibility of establishing any situational context. The reflection leads to the conclusion that the root of every being and event lies in a non-objective foundation that precedes worldly thrownness and determines the very possibility of the emergence of something new that was not previously part of the existing world.
Vrženost a „stvořenost“ / „Stvořenost“ a vrženost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 2. 2008
- This is a part of the original document:
- 2008
Vrženost a „stvořenost“ / „Stvořenost“ a vrženost
Pokud nechceme nějak specificky vymezovat (a rozšiřovat) význam slova „vrženost“, musíme předpokládat, že vrženo může být jen něco dosud nevrženého, co však tu je aspoň v takové „podobě“ (v takovém „modu“), aby to vrženo být mohlo. Aby tu však něco takového mohlo „být“, musí to buď být odvozeno z něčeho, co tu bylo již dříve (ale pak to už muselo být nějak situováno), anebo to je alespoň v samotném svém počátku něco nového, co tu ještě nebylo, a co tedy muselo být nějak „ustaveno“, „stvořeno“ z jiného „základu“, který je třeba vidět (a hledat) ve sféře nikoli „již jsoucího“ (a tím částečně již předmětného), nýbrž ve sféře nepředmětné, ve sféře ryzí nepředmětnosti. Musíme zkrátka předpokládat, že „stvoření“ nemůže spočívat ve „vržení“, že nemůže být s „vržením“ totožné ani s ním splývat. Stvořenost musí přecházet vrhání a vrženosti. A to nás zároveň vede k závěru, že sám počátek každé pravé události (neboť každá pravá událost musí mít svůj nejvlastnější počátek ve „stvořenosti“, tj. v počátečním přechodu z „ještě ne“ do „již ano“, kdy ono „ještě ne“ znamená „ne-jsoucnost“ v plném slova smyslu) musí být v podstatném slova smyslu „ne-situován“, musí k němu docházet ještě mimo každou situaci a před možností ustavení jakékoli situovanosti, tudíž i před možností jakéhokoli „vržení“ a jakékoli „vrženosti“.
(Písek, 080202-1.)