This text explores the relationship between the categories of possibility and reality, building upon Professor Zeillinger's reflections which expand Wittgenstein's definition of the world to include "what can be the case." The author criticizes the traditional conception of possibility as inherently contradictory, noting that it is typically treated as a lesser degree of actual reality. Instead, the author proposes a redefinition of possibility as "that which is coming." In this view, the actualization of the possible depends not only on objective circumstances but primarily on the activity of subjects—a performance that may or may not occur or succeed. A crucial aspect of this theory is the transition of the "possible" from a broad, non-objective future into the specific future-orientation of individual subjects. This transition constitutes a movement within the realm of non-objectivity, distinct from physical or objective changes. Ultimately, the text argues for an ontological shift that emphasizes subjectivity and the directedness of the non-objective future in the process of actualization.
Možnost a skutečnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 21. 5. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Možnost a skutečnost
Prof. Zeillinger opakoval při svém vystoupení v německé televizi 3 SAT (20.5.06, s Norbertem Bischofbergerem) to, co už několikrát řekl jako korigující komentář k Wittgensteinovu výroku, že „die Welt ist, was der Fall ist“: on sám to rozšiřuje ještě na to, „was der Fall sein kann“. To lze samozřejmě vyložit hned několika způsoby, ale protože by to musel vyložit on sám, nebude vykládat jeho, nýbrž spíše to, jak to můžeme chápat my. Pojem „možnosti“, jak se zaběhal přinejmenším od poloviny středověku a jak platí v širokých krizích dodnes, je pln vnitřních rozporností, pokud není náležitě vyjasněno, co rozumíme tím, čemu říkáme „jsoucí“ a o čem vypovídáme, že to „jest“. Tradičně platí, že to, co je „jen“ možné, vlastně ještě není skutečné. Jaký je však potom rozdíl mezi možným a nemožným? Na čem závisí? Čím je možné „dáno“ na rozdíl od „nemožného“? – Po mém soudu je sám pojem „možnosti“ vadný, protože je vadně míněn jeho vztah ke skutečnému. „Možné je chápáno jako poněkud „skutečnější“ než nemožné, ale jako ne tak skutečné, jakým je plně, aktuálně skutečné. Pokud však pojmeme „možné“ jako „přicházející“, přičemž příchod (tj. aktualizace, uskutečnění tohoto přicházejícího) je závislý nikoli pouze na předmětných okolnostech, nýbrž na aktivitě subjektů, tedy aktivitě, která sama je výkonem těch subjektů, a to výkonem, k němuž může, ale nemusí dojít a který se může, ale nemusí zdařit, lze s plným oprávněním „možné“ chápat jako „ne-předmětné“ (budoucí), které v první „fázi“ je už samo jakoby nasměrováno k určitým subjektům, kteréžto subjekty si však ještě nezačaly „osvojovat“ tuto adresnou nasměrovanost a „integrovat“ ji do vlastních „budostí“. Tento přechod „možného“ jakožto ne-předmětného ze „široké“ budoucnosti do budosti určitých subjektů představuje jistý pohyb v rámci světa nepředmětností, který je třeba principiálně akceptovat, ale odlišovat od pohybů či změn, jak jsme o nich zvyklí hovořit a myslit jako majících předmětnou stránku.
(Písek, 060521-3.)