The text examines the nature of an event as a unified whole, contrasting it with the traditional understanding of movement as a sequence of isolated points. The author begins by criticizing poorly formulated questions and hidden assumptions that often distort our perception of reality. Using Zeno's paradoxes, specifically the flying arrow, the text demonstrates the absurdity of decomposing movement into timeless moments where movement effectively ceases to exist. The primary argument is that an event is not a mere series of successive states but a dynamic happening that undergoes change in its entirety. Individual phases of an event are internally and non-objectively linked; this connection is not guaranteed by any external, unchanging element but by the performance of the event's own being. Thus, an event becomes what it is through its own wholeness and internal continuity rather than an external framework. The work emphasizes the ontological integrity of happening and the necessity of revising metaphysical premises when investigating temporality and change.
Událost – jednota v mnohosti
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 3. 11. 2006
- This is a part of the original document:
- 2006
Událost – jednota v mnohosti
Na špatně položenou otázku nelze očekávat správnou odpověď; musíme si ovšem uvědomit, že každou otázkou zároveň něco tvrdíme. Nesprávné, chybné položení otázky se nemusí nutně týkat jen otázky samé, ale zejména bývá způsobeno i vůbec nevyslovenými předpoklady, které jsou mylné. Tak se může stát, že sama forma otázky může být zachována, ale po revizi oněch nevyslovených předpokladů může dostat i správný smysl. Tak např. kdysi za samozřejmý považovaný předpoklad, že nějaký pohyb můžeme rozložit až na tak malé díly, že se stanou bezčasovým bodem, nejen zpochybňoval pohyb sám (viz Zenonovy paradoxy, zejména „letící šíp“, který v každém bodovém okamžiku nutně „stojí“), ale dokonce tam, kde došlo k jistým korekturám a revizím, vedl k hledání toho spojujícího a sjednocujícího v tom, co v pohybu není, co se neúčastní změny. Ve skutečnosti se žádná událost nemění tak, že její jednotlivé okamžité „jsoucnosti“ následují prostě za sebou v sérii. Událost prochází změnou, tj. událostným děním celá, nikoli postupně ve svých aktuálních momentech. Je tomu tak proto, že každý momentálně aktuální „stav“ je vždy kusem dění, ale zejména proto, že je neoddělitelně spjat se všemi ostatními takovými momenty nepředmětným, vnitřním způsobem. Jinak řečeno: spjatost jednotlivých „momentů“ či „fází“ události není založena ani garantována něčím, co zůstává mimo rámec onoho událostného dění, které se tedy onoho dění neúčastní, nýbrž je založena na tom, že je součástí onoho výkonu vlastního bytí, jímž je událost sama resp. jímž se událost stává tím, čím „jest“ ve své celku.
(Písek, 061103-1.)