This text examines the contemporary phenomenon of mistrust towards concepts and conceptual thinking, manifested as a shift away from logos toward narrativity. This trend is often linked to postmodern skepticism regarding norms and an attempt to return to storytelling. The author emphasizes that narration has never disappeared from human life and remains deeply rooted in literature and history, as well as surprisingly in the natural sciences, such as evolutionary biology or astrophysics. Although narrativity is indispensable for understanding the world, the study argues against the illusion of a possible return to a pre-conceptual state. Since ancient Greece, concepts have served as fundamental tools of science and knowledge. Their rejection cannot lead to their simple abandonment, but only to their critical replacement with more precise and suitable conceptual structures. The path to knowledge does not lead through the negation of conceptuality, but through its constant refinement and reflection, which is absolutely essential for the future development of civilization.
Pojmovost (nedůvěra) / Pojmy / Narativita / Vyprávění
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 11. 2. 2005
- This is a part of the original document:
- 2005
Pojmovost (nedůvěra) / Pojmy / Narativita / Vyprávění
U množící se řady současných autorů shledáváme jakousi nepřehlédnutelnou nedůvěru k pojmům a pojmovosti, odklon od nich a někdy až dokonce odporu k nim. Nápadné je, že obvykle nejde o nějakou kritiku, o kritické analýzy, nýbrž spíše o nechuť až antipatii. Pokud se pod názvem „postmoderna“ – poněkud upadle – myslí zpochybňování a odmítání všech norem, odpovídá nechuť k pojmovosti (a tedy i k LOGU vůbec a k logice) této podivné vlně, kterou bychom mohli také chápat jako jakémusi pokusu o návrat k narativitě, tedy k vyprávění. Vyprávění ovšem nikdy nevymizelo ze způsobu lidského života ani myšlení; dosvědčuje to množství stále znovu psaných a vydávaných, ale také kupovaných knih, které pracují převážně s vyprávěním, jako jsou romány, povídky, ale také historické knihy, tzv. literatura faktu (navzdory názvu plná vyprávění), atd. Pozoruhodné je dokonce i to, jak vyprávění a příběhy pronikly a nadále pronikají i do oborů přírodovědeckých, zejména všude tam, kde jde o popularizaci nebo jiné formy přiblížení současného stavu vědeckých zjištění a výzkumů mnoha lidem prostřednictvím medií, dokonce i takových, kde obraz převládá nad slovem. Ovšem narativita proniká i do vlastního přírodovědeckého myšlení, a to jak s myšlenkou evoluce (jak ve smyslu ontogeneze, tak i fylogeneze) v biologii, tak s myšlenkou jakési „pseudoevoluce“ v astrofyzikálním smyslu („vývoj“ planet, hvězd a jejich systémů, celých hvězdných soustav a vposledu „celého“ našeho Vesmíru). V tom smyslu platí, že vyprávění a narativita zdaleka nedohrály svou roli a nejsou zdaleka hodny odepsání. To však ukazuje jen to, že se bez narativity nemůžeme obejít, ale vůbec to nedokazuje, že se včetně nadále užitečné a potřebné narativity můžeme dnes a tím spíše do budoucnosti obejít bez pojmů a pojmovosti. Od té doby, co ve starém Řecku došlo k jejich vynálezu, už není možný žádný generální návrat k předpojmovosti. Pojmy, zavedené postupně do většiny oborů a odvětví lidského života i myšlení a především do poznatků a vědění a do vůbec všech vědeckých oborů, už nikdy nemohou být opuštěny ani zrušeny. Mohou být jen za pomoci jiných, lepších pojmů kriticky odhaleny jako vadné a zavádějící a nahraženy pojmy lepšími a vhodnějšími.
(Písek, 050211–2.)