This document explores the concept of non-objectivity as a vital contemporary philosophical theme. The author argues that reflections on non-objectivity and the development of new intellectual tools are crucial in addressing two dominant yet problematic trends: the rise of postmodern skepticism, which challenges scientific rigor, and the rigid conservatism of scientists who cling to objectivist fundamentalism. The text highlights that modern science is heavily influenced by a one-sided, objectifying mode of thought rooted in ancient Greek philosophy. While this approach has proven successful in certain domains, it increasingly fails to address other dimensions of reality. Currently, any critique of objectifying thought is caught in a crossfire—dismissed by traditionalists as postmodernist propaganda or misused by proponents of pseudoscience. The author calls for a new conceptual framework to study the non-objective aspects of reality, suggesting that while this path is promising for future progress, it currently faces significant resistance from both sides of the intellectual divide.
Nepředmětnost jako filosofické téma
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 3. 3. 2005
- This is a part of the original document:
- 2005
Nepředmětnost jako filosofické téma
Význam úvah o nepředmětnosti a přiměřených nových myšlenkových prostředcích, jaké jsou k takovým úvahám nezbytné, je relevantní v naší době také ze dvou velmi závažných důvodů.Především se na celém světě šíří jakási nová vlna tzv. postmoderní skepse, která se mimo jiné obrací proti vědám a vědeckosti, ale kupodivu se téměř nikdy nedostává do konfliktů s tzv. antivědami, ať už jsou označovány za alternativní vědy anebo zcela odmítavě za pseudovědy. A na druhé straně sílí toporně konzervativní myšlení dokonce i předních vědců, kteří to vše nejen odmítají, ale nechtějí to vůbec vidět, nechtějí zejména revidovat svůj objektivistický fundamentalismus. To je situace, z níž vlastně dosud neexistuje perspektivní východisko. Je to situace, která si žádá nový přístup a nové řešení. Není pochyb o tom, že novodobé a moderní vědy velmi jednostranně a mylně vsadily na objektivismus, jehož původ je ovšem starší (už starořecký). Zpředmětňující myšlení je však chybné, i když v některých směrech se osvědčilo (omyl se někdy může po jistou dobu „osvědčovat“); zato v jiných směrech selhávalo a zejména dnes vážně selhává. Ale v současné situaci každá kritika zpředmětňujícího myšlení je na jedné straně nekriticky odmítána, protože prý nahrává postmodernistickým trendům, a na druhé straně jí je využíváno k obhajobě tzv. paralelních přístupů a skutečných pseudověd. Myšlenka, zdůrazňující nepředmětné stránky některých skutečností, jakož i nezbytnost náležitě vybudovat nový myšlenkový aparát k jejich zkoumání, tak naráží na odpor na obou stranách existujícího napětí a existujících rozporů. To se může časem ukázat jako perspektivní, ale momentálně to představuje spíše překážku každé vážné diskuse.
(Písek, 050303–2.)