This text provides an in-depth analysis of the philosophical concept of an "event" and explores the specific nature of "actuality" as a crucial dynamic transitional moment between the incoming future and the receding past. The author critically reflects on traditional Greek conceptualization, which historically focused almost exclusively on the fixed present moment while marginalizing considerations of what has passed or what is yet to come. In this treatise, actuality is understood not as a static point, a temporal dividing line, or a passive barrier, but as an authentic and living process essentially grounded in the act or specific deed of an agent. The etymological connection between the Latin term "actualitas" and "actus," as well as the Czech "skutečnost" (reality) and "skutek" (deed), serves as vital evidence of the active character of reality. Actuality thus represents a unique ontological space where the horizon of the approaching future meets an active subject who is addressed by this future. Through this conscious subjective act, an element of novelty enters the world, transforming the event into a process that integrates diverse temporal dimensions through active agency.
Aktuálnost
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 22. 1. 2004
- This is a part of the original document:
- 2004
Aktuálnost
Když analyzujeme „událost“ (tj. modelovou konstrukci, která má sloužit pro analogické strategické cíle, pro jaké sloužila konstrukce např. trojúhelníku), musíme vedle takových problémů, jako je ta „část“ události, která již proběhla, anebo ta, která ještě neproběhla, uvažovat také o povaze onoho pozoruhodného momentu, v němž (resp. jehož prostřednictvím) to, co z události ještě nenastalo, přechází v to, co už proběhlo a pominulo. Řecká pojmovost se ustavila a rozvinula na základě plného soustředění právě na tento moment, zatímco uvažování o tom, co ještě není nebo co už není, bylo vytlačeno na periférii a marginalizováno. (V případě nutnost, tj. když bylo opravdu nevyhnutelné tématizovat něco z toho, co už minulo, změnila se jakoby časová perspektiva a ono minulé se popisovalo, jako by bylo právě aktuální.) „Přítomnost“ předpokládá, ale také zahrnuje „aktuálnost“, ale je širší než tato: v každé aktuálnosti je „při tom“ i něco z toho, co už pominulo, a něco z toho, k čemu ještě nedošlo. V tom právě spočívá „dynamičnost“ aktuálnosti – a proto také je plně legitimní ona příbuznost slova „actualitas“ se slovem „actus“ (a také příbuznost českého slova „skutečnost“ se slovem „skutek“, která je dokladem toho, že jde původně o překlad latinského „actualitas“ a nikoliv „realitas“). Aktuálnost zkrátka nemůžeme redukovat na přechod zlomku budoucnosti ve zlomek minulosti; aktuálnost je dění, nikoli bod ani pouhá přehrada. A to dění je založeno a neseno aktem, skutkem, akcí subjektu, který se právě svým činem stává otevřeným pro přicházející zlomek budoucnosti, který by jinak nemohl s sebou nic přinést, tedy ani nic „nového“, co tu nejenom ještě nebylo, ale co by sem sám onen subjekt žádným svým činem, aktem, žádnou svou aktivitou nemohl vnést. Aktuálnost je tedy možná jen díky tomu, že se v ní a jejím prostřednictvím setkává přicházející budoucnost a aktivní, činný subjekt, který je touto budoucností (touto částí, složkou, tímto momentem budoucnosti) adresně pobízen, vybízen a jakoby „oslovován“.
(Písek, 040122-3.)