Text se zabývá komplexním a mnohovrstevnatým vztahem mezi filosofií a konkrétním historickým kontextem, ve kterém vzniká. Autor zdůrazňuje, že ačkoliv každá filosofie nese nezaměnitelné stopy své doby, nelze ji redukovat pouze na její produkt či prostý odraz společenských poměrů. Myšlení každého filosofa je formováno vysoce selektivní reakcí na současné podněty a zároveň na vybrané myšlenkové proudy z minulosti. Tento proces výběru je jedinečný a ovlivněný řadou obtížně dešifrovatelných faktorů, mezi nimiž hraje svou roli i náhoda. Klíčovým prvkem filosofické tvorby je však její bytostné zaměření na budoucnost. Filosofové nepromýšlejí pouze aktuální společenské, politické a mezinárodní otázky, ale svým dílem usilují o aktivní formování budoucího směřování samotného filosofického myšlení. Studie tak ukazuje, že filosofie je dynamickým procesem, který integruje historickou zkušenost s tvůrčím přesahem, čímž překračuje pouhou reflexi své epochy a stává se činitelem, jenž aktivně spoluvytváří budoucí intelektuální a společenský vývoj.
Filosofie a její doba
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 4. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Filosofie a její doba
Každá filosofie na sobě nese výrazné stopy společenské i historické doby, v níž vznikala. Ale není to zdaleka tak jednoduché, aby ji bylo možno jednoznačně a úplně vyložit z této její doby. Složitost vztahu mezi filosofií a její dobou je především dána tím, že žádný filosof nereaguje ve svém myšlení na všechno, co mu jeho doba dává k dispozici, a za druhé tím, že každý filosof reaguje také na minulost, zejména pak na minulé filosofy a jejich myšlenky – a opět ani v tomto případě nikdy na všechny, ale zase jen na něco z té minulosti. Už jen ten výběr toho, nač filosof ve svém myšlení reaguje a na co navazuje (pozitivně nebo odmítavě), je více nebo méně jedinečný a významnou úlohu v tom hraje řada nesnadno zjistitelných a dešifrovatelných momentů, mezi nimiž je třeba vidět také něco jako náhodu. Zvláště však nesmíme zapomínat, že každý filosof je svým myšlením zaměřen nejen na minulost a současnost, ale také a dokonce velmi často především na budoucnost, a to nejen na svou osobní (tak se chová ostatně každý člověk, který prošel evropskými vlivy), ale i společenskou a politickou, dnes už také mezinárodní a světovou. A v neposlední řadě na budoucnost filosofického myšlení, kterou chce také sám do jisté míry svými koncepcemi ovlivnit.
(Písek, 040414-1.)