Tento text se zabývá povahou lidského vědomí a jeho původem v tzv. „před-vědomí“. Autor navazuje na tradici hlubinné psychologie Freuda, Junga či Adlera a vysvětluje, že vědomí není izolovaným jevem, nýbrž se vynořuje z ne-předmětného a proměnlivého základu, který zahrnuje podvědomí i nevědomí. Klíčovým přínosem úvahy je tvrzení, že vědomí není determinováno pouze minulostí a setrvačností předchozích dějů. Namísto toho se vědomí orientuje na budoucnost – dokáže předvídat budoucí události, reagovat na ně a aktivně do nich zasahovat. Vědomí tak není jen pasivním průvodcem přítomnosti, ale tvořivou silou, která může měnit stávající trendy nebo iniciovat zcela nové tendence nezávislé na tom, co bylo. Pojmy pravdy a pravosti se proto nevztahují jen k minulému a současnému stavu, ale především k tomu, co se teprve připravuje a k čemu vědomě směřujeme. Práce zdůrazňuje aktivní roli vědomí v procesu utváření reality a jeho schopnost překonávat pouhou kauzální následnost událostí.
Před-vědomí a ne-předmět
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 10. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Před-vědomí a ne-předmět
Od dob Freudových, Jungových, Adlerových a dalších analýz víme, že vědomí se nerodí samo ze sebe, ale povstává, vynořuje se s prostředí mnohem temnějších (nikoli tedy jen komplikovanějších resp. složitějšího, protože nikoli poskládaného z něčeho předmětně určitelného). Německy mluvící psychoanalytici užívali termínů jako „unbewußt“, „unterbewußt“, a také „vorbewußt“. Vědomí nelze plně porozumět, když nevíme o této živé a proměnlivé „polévce“, z níž se samo vědomí rodí (a tedy nikoli rovnou z nějakého „bez-vědomí“, čímž teď míním něco, co s žádnou formou ani pra-formou „vědomí“ nemá vůbec nic společného. V jistém smyslu zahrnuje v sebe ono „před-vědomí“ vše opstatní, tedy i „pod-vědomí“ i „ne-vědomí“, a jakých dalších termínů ještě bychom mohli použít, protože společným rysem všech těchto způsobů „ještě-ne-vědomí“ je to, že se vědomím mohou, mají nebo musí (z nějakých důvodů, v odpověď na nějaké výzvy, pod tlakem nějakých potřeb a nutností atp.) stát. Také vědomí se vynořuje především z budoucnosti a nikoli především z minulosti; vědomí není jen následkem toho, co už bylo, nedoprovází jen to, co se děje, nýbrž může také předbíhat to, k čemu má dojít, může tomu napomáhat anebo naopak se může pokoušet tomu předejít a případně to i zvrátit. A pravost a nepravost, pravdivost a nepravdivost se nevztahuje jen k tomu, co je a co bylo, ale také a možná především k tomu, co ještě nenastalo, k čemu ještě nedošlo, co se zatím jen připravuje k tomu, aby se to stalo. A tomu nesmíme rozumět jen tak, že to, co se připravuje, je tlačeno z minulosti, že to je jen jakési prodloužení toho, co už se stalo a co už tu je. Něco takového nemůže zajisté nikdy popírat, věci a procesy a mají své setrvačnosti a své prodloužené tendence, své trendy. Ale do těch tendencí a trendů můžeme zasahovat, ať tím, že se s nimi pokouše hnout trochu jiným směrem, než kterým jdou samy svou setrvačností, ale také tak, že zahájíme nové tendence a trendy, které sice nejsou důsledkem toho, co bylo, ale které budou mít možnost se nejen rozvinout, ale dokonce nastartovat i své nové setrvačnosti. A právě v tom může hrát vynořující se a stále pronikavěji svět chápající vědomí.
(Písek, 041017-3.)