Tento text se zabývá problematikou „nepředmětnosti“ a kritikou tradičního myšlenkového přístupu, který autor považuje za chybný z důvodu jeho redukcionistické povahy. Tato vada myšlení vede k vytěsňování určitých stránek skutečnosti, které nelze uchopit čistě předmětně. Podle autora nepostačuje pouze snaha o rehabilitaci těchto opomíjených aspektů reality; je nezbytné zaměřit se na odhalování vad v samotném způsobu našeho uvažování. Myšlení se musí naučit kriticky se obracet k sobě samému, aby bylo schopno rozpoznat své limity. Text dále upozorňuje na terminologickou obtíž, neboť rozdíl mezi předmětným a nepředmětným není dán objektivně, ale závisí na vztahu subjektu k vnější skutečnosti. Jako alternativní řešení se nabízí rozlišování mezi vnějším a vnitřním, které je sice také subjektivně podmíněné, ale je pevněji ukotveno v integritě subjektu. Celkově jde o výzvu k hlubší reflexi myšlenkových struktur v procesu poznávání světa.