Tento text se zabývá problematikou „nepředmětnosti“ a kritikou tradičního myšlenkového přístupu, který autor považuje za chybný z důvodu jeho redukcionistické povahy. Tato vada myšlení vede k vytěsňování určitých stránek skutečnosti, které nelze uchopit čistě předmětně. Podle autora nepostačuje pouze snaha o rehabilitaci těchto opomíjených aspektů reality; je nezbytné zaměřit se na odhalování vad v samotném způsobu našeho uvažování. Myšlení se musí naučit kriticky se obracet k sobě samému, aby bylo schopno rozpoznat své limity. Text dále upozorňuje na terminologickou obtíž, neboť rozdíl mezi předmětným a nepředmětným není dán objektivně, ale závisí na vztahu subjektu k vnější skutečnosti. Jako alternativní řešení se nabízí rozlišování mezi vnějším a vnitřním, které je sice také subjektivně podmíněné, ale je pevněji ukotveno v integritě subjektu. Celkově jde o výzvu k hlubší reflexi myšlenkových struktur v procesu poznávání světa.
Nepředmětnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 28. 12. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Nepředmětnost
Problém „předmětnosti“ resp. kritiky „předmětnosti“ je nutně dvojí: především jde o určitou vadu myšlenkového přístupu, ale právě v důsledku této vady je marginalizována a posléze zcela potlačena schopnost myšlení vztáhnout se k určitým stránkám skutečnosti a v důsledku toho redukcionistický přístup ke skutečnosti samé. Právě proto se nelze omezit na dokazování toho, že některé pomíjené stránky skutečnosti je nutno plně rehabilitovat, nýbrž je naprosto nezbytné se zároveň plně soustředit na doložení vadnosti převažujícího způsobu myšlení. Vždyť komu tradičně myslícímu, by bylo možno dokazovat něco nepředmětné stránce skutečnosti, pokud jej nenavykneme se ustavičně kriticky obracet k vlastnímu myšlení a pečlivě rozpoznávat jeho vady? Zároveň tím ovšem přiznáváme, že sama terminologie je problematická: rozdíl mezi předmětnou a nepředmětnou stránkou nějaké skutečnosti není „objektivně dán“, nýbrž je zcela závislý na tom, jak nějaký subjekt k takové (pro sebe vnější) skutečnosti přistupuje. Z toho důvodu je také někdy vhodnější mluvit o rozdílu mezi vnějším a vnitřním, který sice také není dán „objektivně“ ve smyslu nezávislosti na jakémkoli subjektu, ale je přece jenom dán relativně pevně v závislosti na míře integrity příslušného subjektu.
(Písek, 041228-1.)