This text explores the intricate relationship between the unconscious, the realm of the unthought, and non-objectified thinking. The author argues that while these three domains are not identical, they overlap significantly. Elements that are non-objectively thinkable but currently unthought typically reside within the sphere of the unconscious. When these elements are brought to awareness, they transition into non-objectified thought, entering consciousness. However, traditional objectifying thinking tends to marginalize or repress such contents, attempting to silence anything that cannot be readily transformed into an object. This dynamic creates a distinct sphere situated between the unconscious and clear consciousness, which plays a vital role in the overall structure of the mind. The text concludes that the only path toward awareness of these indistinctly perceived elements is through reflection that is cognizant of the problematic nature of objectification. Such reflection allows for a better understanding of the integrity of consciousness and its ongoing relationship with the unconscious structures that shape it.
Nevědomí a nepředmětnost (myšlení)
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 29. 12. 2004
- This is a part of the original document:
- 2004
Nevědomí a nepředmětnost (myšlení)
Oblast nevědomí není identická s oblastí „nemyšleného“, a už vůbec ne s oblastí „nepředmětně myšleného“. Nemůže být nicméně pochyb o tom, že tyto tři oblasti se k sobě nejenom nějak vztahují, ale že se navzájem částečně také překrývají. Pokud (aktuálně) nemyslíme něco nepředmětného, co však je nepředmětně myslitelné, má to pravděpodobně (nikoli nutně) nějaké své místo ve sféře nevědomí. Zároveň však platí, že toto nemyšlené nepředmětné může být myšleno, a pak se stává nepředmětným myšleným. Tak se vlastně přesouvá s nevědomého nemyšleného do sféry myšleného a tedy vědomého, ale protože nepředmětně myšleného, do sféry, která je tradičním zpředmětňujícím myšlením vždy znovu marginalizována a odsunována, možná vytěsňována z vědomě myšleného. Zpředmětňující myšlení má tendenci přehlušit vše, co ve vědomí poukazuje k něčemu, co ještě nebylo vědomě myšleno, takovým způsobem, aby to buď bylo zpředmětněno anebo vůbec vytěsněno z uvědomění. Tak se vytváří jakoby ještě jedna sféra, kterou nemůžeme ani ztotožnit se sférou nevědomí, ale ani se sférou zřetelně uvědoměného, ale které přesto hraje dost významnou roli ve vědomí jako celku (a pravděpodobně si podržuje jistou roli i ve vztahu k nevědomí). Jediná možná cesta k uvědomění tohoto nezřetelně uvědomovaného spočívá v reflexi, která dostatečně ví o problematičnosti zpředmětňování.
(Písek, 041229-2.)