This analysis focuses on the philosophical conception of freedom in the work of Emanuel Rádl, who distinguishes between the presence of freedom in the world and its ontological origin. Rádl maintains that freedom is not "of this world," even though it must be actively exercised within it. The central theme explores the process through which freedom penetrates a reality where it is not originally at home. The key concept here is the "mission," which serves as the necessary precondition for the existence and manifestation of freedom. However, Rádl resists a simplified understanding of this mission as something predetermined or objective. Instead, he emphasizes the "sense of mission," which is inherently non-objective and dynamic. In this context, freedom is understood as a response to an ethical challenge and a means to realize future ideals. The text also highlights the human capacity to "outgrow oneself" through freedom, suggesting that true liberty is always linked to transcendence and a constant striving toward that which surpasses us and is yet to come.
[Rádlovo pojetí svobody]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 7. 1. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
[Rádlovo pojetí svobody]
Rádl tedy nemíní, že svoboda není v tomto světě, ale že není z tohoto světa; přijmeme-li tuto formulaci, musíme se zajisté tázat, jak tedy se svoboda dostává do tohoto světa, jak k ní dochází, jak vzniká, tj. jak vniká do toho světa, v němž není původně doma. Rádl na tuto otázku odpovídá poukazem k tomu, co je tím předpokladem, aby ke svobodě došlo, aby vznikla, aby se uplatnila jakožto svoboda: tímto „předpokladem“ (termín je ovšem nepřípadný, nebo tento tzv. „předpoklad“ není ničím, co by bylo předem položeno před vznik svobody, takže svoboda by byla následkem tohoto před-pokladu) je poslání, kvůli kterému je svoboda nutná. A právě proto, že je tento termín nepřípadný (a Rádl si toho zřejmě byl trochu vědom, tj. byl si vědom pravděpodobnosti, že ono „poslání“ bude nesprávně pochopeno jako něco „daného“, „předmětného“), je třeba ještě podtrhnout nepředmětnost „poslání“, které je tímto „předpokladem“, dalším slovem, totiž výrazem „smysl poslání“. Okrajově se v Rádlově textu je vyskytnou dva poukazy: jednak na budoucnost (když mluví o potřebě „nových ideálů pro budoucnost“), jednak na jeden významný rys skutečného uplatňování (tedy uplatnění) svobody (jež ovšem „předpokládá“ zmíněný „smysl poslání“, kvůli němuž má být v konkrétní situaci svoboda uplatněna), totiž „přerůstání sama sebe“.
(Písek, 030107–2.)