This text explores the nature of thinking as a continuous process of experimentation based on the method of trial and error. The author argues that through thought, we project insights into the meaning of things using tools and assumptions specific to a given era. These assumptions are often unconscious and undergo constant transformation as a result of their practical application. A significant moment occurs with the discovery of new topics, which triggers shifts not only in terminology but also in deeper cognitive structures. The process of experimentation applies both to understanding objective reality and to searching for its inherent meaning, which transcends mere objecthood. The text emphasizes that cognitive tools are often formed tentatively and on trial, opening space for the constant revision of our understanding of the world. Overall, the reflection presents thinking as a dynamic, historically conditioned, and reflexive process in which conscious intentions constantly collide with unconscious assumptions in the search for a deeper sense of reality.
Experiment myšlenkový
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 14. 2. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Experiment myšlenkový
Celé myšlení je vlastně založeno na experimentování: formou „pokusů a omylů“ (trial and error) rozvrhujeme (na nějaké úrovni a určitými příslušné epoše vlastními resp. v ní rozšířenými a uplatňovanými ,prostředky‘) nahlédnutí smyslu něčeho, oč nám jde resp. k čemu se chceme nějak blíž dostat. Prostředky příslušející dané době ovšem mají tzv. předpoklady, které mohou být v též době buď zčásti rozpozná(vá)ny anebo zůstávají nerozpoznány (a jsou rozpoznávány až v dobách pozdějších. Tyto předpoklady však jen zčásti a jen relativně zůstávají bez proměny, neboť tím, jak jich je používáno, jsou někdy mírně a jindy rozhodněji opravovány a upravovány. To v důsledcích znamená, že ve chvíli, kdy je objevena nová tématika, může to mít značné a více méně zřetelné následky nejen pro rozmanité posuny významové (pokud jde o slova, termíny), a nejen pro myšlenkové ,prostředky‘, jichž si jsme vědomi, ale také pro ony ,předpoklady‘, které jsou vlastně velmi často rozvrhovány nevědomky, takříkajíc „nazdařbůh“, tentativně a – pokud přece jde o více méně vědomý a plánovaný pokus – „na zkoušku“. Tak je tomu jak v těch případech, kdy se pokoušíme myšlenkově proniknout k něčemu předmětně skutečnému, tak – a zejména – v případech, kdy takové „předmětná“ skutečnost není naším vlastním cílem, ale spíše to, co chápeme jako její „smysl“, tedy to, nač ona sama ještě dále poukazuje a k čemu hlavně soustřeďuje naši myšlenkovou pozornost.
(Písek, 030214–1.)