The document explores the nature of truth and its cognition within the framework of scientific pursuit. Science aims to achieve true knowledge by systematically organizing insights according to logical structures while maintaining a rigorous connection to reality. However, when these elements are missing, the validity of science itself may be questioned. A significant challenge arises with mathematics, which traditionally lacks an objective reality to study, prompting a need to either allow for science without a given reality or to broaden the definition of reality to include abstract concepts like numbers and universals. Even when dealing with intentional objects, science remains fundamentally committed to the pursuit of truth. Following Aristotle’s definition of philosophy as the knowledge of truth, the text raises fundamental questions about the relationship between science and truth. It examines how science can effectively conceptualize truth, develop the necessary intellectual tools to approach it, and articulate meaningful statements about the essence of truth itself.
Pravda a její poznávání
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 9. 3. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Pravda a její poznávání
Věda si klade za svůj cíl poznání pravdy o skutečnosti, přesněji řečeno: chce dosáhnout pravdivých poznatků, které potom uvádí do vzájemných komplikovaných vztahů, jež musí jednak respektovat logiku systematického skloubení jednotlivých poznatků do celkové jednotné teorie, jednak samu poznávanou „skutečnost“. Když je něco z toho, co jsme uvedli, nějak opomenuto nebo docela chybí, je vědeckost vědy (vymezené zmíněným způsobem) považována za ohroženou – anebo je třeba uvažovat o možnostech jiného vymezení vědy. Matematika je ode dávna považována za vědu, ačkoli se nemůže vykázat žádnou „skutečností“ (ve smyslu ,objektivní reality‘), kterou by pravdivě poznávala – leda že 1) bychom připustili, že je možná i taková věda, která nepoznává žádnou ,danou skutečnost‘ ani o ní přímo nevypovídá, anebo 2) že bychom rozšířili rozsah pojmu ,skutečnost‘, takže by zahrnoval také čísla a jejich vztahy, geometrické útvary a jejich vztahy, ale také univerzálie (ve smyslu středověkého „realismu“), apod. Nicméně to stále ještě zůstáváme ve sféře „věcí“, „objektů“ (ať už reálných nebo jen intencionálních). Věda si právě v důsledku své ,vědeckosti‘ ukládá nejen poznávat věci, předměty, ale poznávat pravdu (už Aristotelés, které filosofii chápal jako vědu vůbec, ji definoval jako vědění pravdy (EPISTÉMÉ TÉS ALÉTHEIAS). Ale jak poznává věda pravdu? Jak se vůbec vztahuje k pravdě? Jak je schopna ji tématizovat a najít pojmové, myšlenkové prostředky, jak k ní přistoupit a něco pravdivého o pravdě samé vypovídat?
(Písek, 030309–1.)