This text addresses the decline of traditional, object-oriented metaphysics, which has historically been tied to geometric thinking and static schemas that overlook genuine temporality. The author calls for a new metaphysical framework rooted in the concept of the "event." An event is characterized by its inherent temporality, meaning it is never fully present at any single moment, which necessitates a fundamental shift in our understanding of "beingness." Central to this proposal is the internal unity of the true event and the temporal distinction between its interior and exterior. The interior of an event serves as the active source of its "becoming," whereas the exterior acts as the material for this process. Furthermore, the text distinguishes between true events, which are internally integrated, and false events, which require external interpretation to appear unified. By redefining the relationship between the inner and outer through a temporal lens, this approach seeks to overcome causalism and provide a new perspective on physis and procedural existence.
[Konec staré metafyziky a potřeba metafyziky nové]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 28. 3. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
[Konec staré metafyziky a potřeba metafyziky nové]
konec metafyziky jako předmětného myšlení – a potřeba metafyziky nové
až dosud byla většinou podceňována spjatost staré metafyziky s myšlením geometrů
význam představového schematu pro filosofické myšlení
staré schema: trojúhelník – mimo čas a (živý) prostor; místo toho prostor konstruovaný a čas zpochybněn docela (později jako čtvrtý rozměr prostorový)
je zapotřebí vyjít z nějakého odlišného schematu: budiž to schema „události“
první, čeho musíme pečlivě dbát, je právě časovost události: událost není v žádné chvíli celá „přítomná (aktuální), tedy musíme změnit tradiční chápání tzv. „jsoucnosti“
druhá stránka, neméně důležitá, je v tom, že událost (pravá) je jednotou, tj. je (vnitřně) sjednocena; pro rozlišení „vnitřního“ a „vnějšího“ budeme muset také zapojit časovost – při zvnějšňování vnitřního je vnitřní dříve než jeho zvnějšnění (pro srovnání je pak třeba ukázat, jak dochází k zvnitřňování vnějšího – tam je kořen omylů spjatých s kauzalismem)
rozdíl mezi pravou a nepravou událostí: pravá je vnitřně integrována, kdežto nepravá musí být jako integrovaná teprve někým interpretována (čili integrována zvnějšku, zvenčí)
„nitro“ (vnitřní stránka) každé události je zdrojem, pramenem jejího „stávání se“, zatímco „vnějšek“ (vnější stránka události) je materiálem onoho „stávání se“ – problém FYSIS; to ovšem jen v jednodušších případech
(Písek, 030328–1.)