This text presents a critical reflection on David Hume's concept of causality, acknowledging his fundamental insight that causality is not an objective property of the world but a form of habit. However, the author criticizes Hume for limiting this concept solely to the human subject. He proposes extending the notion of habituation to lower levels of reality and fundamental events that react to one another in established ways. From this perspective, the perceived immutability of natural laws is the result of an extremely high degree of stereotypical behavior at the lowest levels of existence. Unlike traditional causality, this approach allows for the existence of deviations, the probability of which increases with the complexity of systems. A key point is the consideration of quantum events, which differ significantly from mechanical determination. The organic body is understood as an amplifier of these quantum processes, enabling the transcendence of strict causality and creating space for unusual reactions and a higher degree of spontaneity within complex structures.
[Kritika Humeova pojetí kauzality]
docx | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 20. 4. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
[Kritika Humeova pojetí kauzality]
Lze přiznat, že v jistém smyslu (ovšem od původního odlišném) měl Hume pravdu, když odobjektivoval tzv. kauzalitu a prohlásil, že to je jen zvyk, navyklost na opakující se sledy jevů. Chyba byla v tom, že se ve svém pojetí omezil na lidský subjekt a jeho navyklost. Ve skutečnosti jde o navyklost nižších a nejnižších rovin „událostí“, které na sebe navzájem reagují tak, jak jsou „navyklé“, tedy „obvykle“, to znamená převážně určitým způsobem. Ta „navyklost“ je právě na nejnižších úrovních tak veliká, že navenek dělá dojem naprosté stereotypnosti (tedy tzv. zákonitosti). Důležité však je naše pojetí, protože připouští odchylky, zatímco kauzalita je nepřipouští, a pokud ano, jsou pro ni naprosto neprůhledné. Jestliže jsou odchylky v průběhu reakcí na nejnižších úrovních krajně nepravděpodobné, spolu se zvyšováním úrovně a složitosti dějů (a reakcí) pravděpodobnost neobvyklého stoupá. A protože kvantové děje se pronikavě liší od nejnižších úrovní mechanických změn, zdá se být dost pravděpodobnou ta teorie, která předpokládá, že organické tělo je m.j. pozoruhodným zesilovačem kvantových dějů (i jejich uvolněnosti od přísné kauzality).
(Písek, 030420–2.)