This reflection defines philosophy not as a pre-paved path, but as an active process of personal journeying. The author emphasizes that the philosophical path does not exist beforehand; it is brought into being only through our own initiative and specific actions. It is not a matter of random wandering, but a systematic progression where each step logically follows the previous one and prepares the ground for the next. The goal is not fixed in advance, although it may be sensed as an intuition. The journey requires perseverance even in moments of uncertainty or apparent dead ends, where the traveler is forced to blaze new trails for themselves and for those who might follow. Philosophy is depicted as a dynamic and strenuous effort that avoids dogmatism, relying instead on the continuity of thought and the courage to face the unknown. It is an individual yet potentially shared experience requiring constant reflection and a willingness to revise one's direction in the pursuit of deeper understanding.
Filosofie jako cesta
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 28. 4. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Filosofie jako cesta
Filosofie je jako cesta, ale nikoli jakožto cesta vyšlapaná, eventuelně vydlážděná, která vede tam i zpátky, tedy cesta, po které jdeme a po které chodí, jdou nebo mohou jít také jiní, nýbrž naše, moje cesta, naše, moje cestování, které nikde není, ale pro které musíme něco udělat, podniknout. A není to žádné těkání, poletování motýlka od květinky ke květince, nýbrž každý krok musí navazovat na krok předešlý a zároveň připravovat start kroku příštímu. Není to také cesta, jejíž cíl už předem známe, ale není to ani bezcílné putování, které nás přivede jen od jednoho místa k nějakému jinému. Cíl ovšem můžeme někdy tušit, ale to nás neosvobozuje od namáhavého postupu, bez něhož onoho cíle nelze dosáhnout. Někdy nás ta cesta, to cestování může zavést jinam, než jsme chtěli, a také jinam, než jsme tušili; někdy se musíme vrátit, když máme dojem, že jsme se dostali na scestí; ale když se dostaneme někam, kde to vypadá jako bezcestí, vracet se předčasně nesmíme, ale musíme prošlapávat jako první jakousi stezičku, po které – možná – budou pak chodit i další, ale nikoli bez navázání na naše kroky.
(Písek, 030428–1.)