Text se zabývá rozšířeným pojetím hermeneutiky, kterou nahlíží jako princip přesahující hranice filosofie i lidského vědomí. Autor argumentuje, že hermeneutické procesy lze identifikovat nejen u člověka, ale i u zvířat, rostlin a jednobuněčných organismů. Na příkladu smyslového vnímání ukazuje, že lidské slyšení a vidění nejsou pouhou recepcí fyzikálních podnětů, ale aktivní interpretací významů. Podobně i biologické procesy, jako je selektivní příjem živin kořeny rostlin nebo fototropismus u mikroorganismů, vykazují schopnost rozpoznávání a výběru, kterou nelze plně vysvětlit mechanickou kauzalitou. Hermeneutičnost je tak chápána jako základní rys života a reaktibility vnitřně sjednocených subjektů v nejširším slova smyslu. Toto pojetí naznačuje, že interpretace není výsadou rozumu, nýbrž ontologickou charakteristikou jsoucen schopných aktivně reagovat na své okolí. Tradiční vědecká vysvětlení jsou v tomto kontextu shledána jako nedostatečná pro postižení podstaty životních procesů, které v sobě vždy zahrnují prvek dešifrování.