This text analyzes Jan Patočka's concept of negative Platonism as defined against traditional positive Platonism. The central theme is the transformation of the idea, which must be stripped of its connection to objectivity and understood as a non-object. The author observes that while certain logical theories of truth attempt to restore ideal adequacy, they often fail to address the problematic nature of objectivity. Furthermore, positive Platonism is criticized for its inherent dualism of 'two worlds.' The author proposes a solution by interpreting non-objectivity as 'interiority,' a concept distinct from ordinary subjectivity. This interiority is framed as 'coming futurity,' representing the subject's own future as an event. Consequently, the text calls for a systematic revision of the subject, viewing it as an eventful process involving the externalization of the internal and the internalization of the external. This approach aims to bridge the gaps in Patočka's framework by re-evaluating the ontological status of the subject and its relationship to the idea.
Platonismus negativní
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 5. 8. 2003
- This is a part of the original document:
- 2003
Platonismus negativní
Patočka vymezuje negativní platonismus proti pozitivnímu, tj. Platónovu ‚platonismu‘, především v tom, že idea, která byla původně chápána jako předmět (eventuelně, jak se Patočkovi nyní jeví, jako ,kvazipředmět‘ – Péče 1, 452), musí být své spojitosti s předmětností zbavena, a tedy pochopena jako ne-předmět. A tak může konstatovat, že některé logické teorie pravdy se pohybují „s větší nebo menší důsledností směrem k restauraci ideové adekvace“ (dtto, s. 453), ale bez nezbytné korektury, pokud jde právě o onu „předmětnost“. Ale pozitivní platonismus je kromě toho velmi úzce spjat s předpokládaným „dvojsvětím“, a tady Patočka zůstává dlužen podat byť jen náznak řešení. Po mém soudu má šanci na úspěch, když nepředmětnost interpretujeme jako „niternost“ a když niternost (velmi ovšem odlišnou od ,subjektivity‘) interpretujeme jako přicházející budost (tj. vlastní budoucnost subjektu jakožto události). To však zase z důvodů systematických vyžaduje revizi chápání ,subjektu‘ jako událostného dění, spočívajícího – tady si vypůjčuju hegelovské termíny – ve zvnějšňování vnitřního a také naopak ve zvnitřňování vnějšího.
(Písek, 030805–2.)