Text se zamýšlí nad podstatou evropské jednoty, kterou nehledá v organizačních či politických strukturách, ale v určitém způsobu myšlení. Autor tvrdí, že Evropa není čistým provedením jediné ideje, nýbrž arénou pro různorodé vlivy, v níž se však stále udržuje unikátní jádro. Tímto specifickým prvkem je důraz na koncepty práva, spravedlnosti a především pravdy. Tyto instance jsou pro Evropu příznačné nejen svou přítomností, ale i způsobem, jakým jsou neustále podrobovány kritice a zpochybňování. Právě toto napětí a soustředění na otázky pravdy a lidských práv definuje evropské dějiny a myšlenkové dědictví. Úvaha zdůrazňuje, že evropská identita je spjata s neustálým intelektuálním úsilím o uchopení těchto hodnot, které přesahují pouhé mocenské zájmy. Zachování tohoto způsobu uvažování je klíčové pro porozumění tomu, co činí Evropu jedinečnou v globálním kontextu.
Pravda a Evropa
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 8. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Pravda a Evropa
Jednota Evropy nikdy nespočívala ve strukturách organizačních (i když pokusy o sjednocení a „zmocnění“, „umocnění“ Evropy se již víckrát opakovaly); např. Řecko, bez něhož si Evropu a dosavadní evropské dějiny nedovedeme představit, se nikdy vlastními silami nesjednotilo, a to nejen politicky, ale ani dočasně vojensky. Ale je-li něco, co charakterizuje Evropu a evropské dějiny, je to určitý způsob myšlení, ovšem pokud se liší od způsobů myšlení, které známe odjinud. Evropa totiž není žádným „čistým“ provedením nějaké jednotné ideje Evropy, nýbrž je to aréna, kam zasahují nejrůznější neevropské a protievropské projekty, myšlenkové, technické, vojenské, politické atd. atd., ale kde se stále nějak udržuje něco, co odjinud neznáme. A toto „něco“ je třeba bedlivě střežit a také se pokusit to nějak myšlenkově uchopit. Jednou z těch ingrediencí, které nepřišly odjinud“, ale které si Evropané stále nějak připomínají (většinou ne programově, ale svým jazykem, svými zvyky a institucemi atd.), je myšlenka „práva“, „spravedlnosti“ a zejména „pravdy“. I to, jak často a jak zarputile byly tyto zvláštní „instance“ také zpochybňovány a kriticky rozebírány až popírány, je charakteristické právě pro Evropu. Když se budeme zabývat otázkou „práva“ (byt soustředěně na „lidská práva“) a otázkou „pravdy“, bude to evropské.
(Písek, 030821–1.)