Tato úvaha se zabývá komunismem jakožto zásadním dějinným fenoménem 20. století, přičemž klade důraz na jeho historické rozměry. Ústředním bodem je vznik a vývoj Sovětského svazu, který se zrodil z trosek carského Ruska a přetvořil jej v mocné impérium na základech bolševismu. Text analyzuje šíření tohoto vlivu do dalších zemí, zejména do Číny pod vedením Mao Ce-tunga. Autor zdůrazňuje vznik nového typu imperialismu, který se odlišoval od tradičních koloniálních mocností tím, že primárně nespoléhal na vojenskou sílu. Článek se rovněž věnuje paradoxu bolševického vítězství v Rusku; bolševici dokázali zvítězit navzdory počáteční vojenské slabosti a silné opozici „bílých“ armád podporovaných Západem. Vítězství bolševismu v jeho rané fázi tak není připisováno pouze teroru, který se naplno rozvinul až později za Stalinovy éry, ale spíše specifickým politickým a společenským okolnostem doby a schopnosti mobilizovat zaostalé a negramotné obyvatelstvo. Tato historická perspektiva umožňuje lépe pochopit trvanlivost a dopad komunistického uspořádání na globální scéně.