This text provides a profound philosophical exploration of quantification and its ontological limitations concerning the qualitative nature of reality. The author argues that while certain properties of existence permit measurement and calculation, quantification can never fully exhaust or accurately capture the multifaceted complexity of being. Every attempt at numerical representation necessarily involves abstraction from the richness of real relationships, focusing solely on external, objective aspects. By examining Spinoza’s critique and historical shifts in thought dating back to the Middle Ages, the author demonstrates how reducing substance to mere numbers strips existence of its inherent nature. A central theme is the distinction between external, objective relations, which facilitate quantification, and internal, non-objective relations that remain beyond its reach. The author concludes that as the emphasis on the internal, non-objective side of true beings increases, the significance of quantitative approaches proportionally diminishes. Ultimately, the work warns against a reductionist perspective that seeks to replace the essential depth of being with mere external parameters of motion, time, and space.
Kvantifikace
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 2. 4. 1994
- This is a part of the original document:
- 1994
Kvantifikace
Skutečnost má (přesněji: skutečnosti mají) mezi svými vlastnostmi, tj. kvalitami, i některé, které dovolují, abychom je měřili, vážili nebo jinak počítali, tedy kvantifikovali. Všechny vlastnosti však takovou kvantifikaci neumožňují; a nejen to: kvality nemohou být nikdy kvantifikacemi vyčerpány, zcela a v úplnosti postiženy. To znamená, že každá kvantifikace nutně abstrahuje od komplexu „reálných“ vztahů a všímá si jen těch, které kvantifikovány být mohou. – Je pozoruhodné, že někteří filosofové si toho byli vědomi už na začátku nové doby. Jako příklad lze uvést Spinozu, který v listě L. Meyerovi (XXIX, 20.4.1663; in: 2510, s. 72; česky 0202, s. 174) píše, že „bude-li někdo chtíti všecky pohyby látky, co jich až dosud bylo, určiti, totiž vpraviti je a jejich trvání do určitého čísla a času, ten se jistě o nic jiného nepokusí než substanci tělesnou, kterou si můžeme mysliti jen existující, o její přívlastky obrati a způsobiti, aby neměla přirozenost, kterou má“. (Latinsky: „substantiam corpoream … suis affectionibus privare“.) Naproti tomu tendence ke kvantifikacím lze doložit už ve středověku (např. maius esse, minus esse, nejen melius esse, což ukazuje na tendenci převádět kvalitu „bytí“ nějakého jsoucího na kvantitu „bytí“ vůbec). Všude, kde je v rozsáhlejší míře možná kvantifikace, jde o doklad rozsahu a někdy i převahy předmětných, vnějších vztahů nad vztahy vnitřními, nepřemětnými. (Přesněji bychom měli mluvit o převažování, převaze vnější stránky nebo vnějších vztahů, ale o přemoci či přemáhání všeho vnějšího ze strany vnitřního, nepředmětného. Se zvyšování důrazu na nepředmětnou (vniřní, niternou) stránku pravých jsoucen pochopitelně význam kvantifikací úměrně poklesne.
(Písek, 940402-3.)