Tato esej zkoumá vztah mezi rutinou a archetypy v kontextu lidské svobody a existence. Autor vychází z teze, že návrat k archetypům slouží archaickému člověku jako náhrada za slábnoucí instinkty, čímž potlačuje základní existenční nejistotu a úzkost. Ačkoliv se moderní člověk snaží od archetypů distancovat, jejich úplné opuštění není možné. Hlavním přínosem textu je nové pojetí svobody: ta nespočívá v libovolné volbě, nýbrž ve schopnosti převádět náročná a riskantní rozhodování na rutinní vzorce chování prostřednictvím metody pokusu a omylu. Právě tato rutina osvobozuje člověka pro vyšší kognitivní a duchovní funkce. Autor však varuje, že bez přesahu k těmto vyšším cílům se mravní jednání redukuje na pouhý zvyk, což nevyhnutelně vede k vnitřnímu i společenskému rozvratu. Text zdůrazňuje nezbytnost rutiny jako základu pro autentické lidské odpovídání na výzvy světa a vyšší úrovně bytí.