This text explores a new understanding of reality in contemporary philosophy, emphasizing the need to move beyond traditional forms of reductionism and unfounded prejudices. The author argues that philosophy must avoid reducing reality to mere physical objects or 'things', as true reality is essentially non-objective in nature. Simultaneously, it is crucial not to relegate everything that cannot be grasped as an object to the realm of mere subjectivity or fantasy. A central part of the analysis involves a detailed examination of subjectivity, specifically the strict distinction between the mental act of consciousness (cogitatio) and the intended object toward which this act is directed (cogitatum). The text highlights that philosophy developed as a unique discipline through the construction of a world of intentional objects, a process significantly influenced by geometric thinking. By rejecting both simplistic objectivism and psychologism, the author proposes a more nuanced approach to reality that accounts for its complex, non-material, and intentional dimensions within historical and social contexts. This approach seeks to establish a more rigorous framework for understanding existence that transcends the binary of mere physical objects versus subjective creations.
Skutečnost a její pojetí
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 16. 7. 1994
- This is a part of the original document:
- 1994
Skutečnost a její pojetí
Filosofie naší doby se musí pokoušet o nové, lepší chápání „skutečnosti“, tj. musí se především rozloučit se všemi dosavadními formami redukcionismu, ale také se všemi na obezřetném zdůvodnění nezaloženými předsudky. Na prvním místě tedy se musí vyvarovat redukce skutečnosti na realitu (tj. na pseudoskutečnosti věcného, předmětného typu), protože ne každá „skutečnost“ má povahu pouhé „věci“ (= res), zejména však protože každá pravá skutečnost je „bytostně“ ne-věcí, ne-předmětem, non-objektem. Za druhé se dnešní (a zítřejší) filosofie musí vyvarovat toho, že každou skutečnost, kterou nelze pojmout jako „věc“, jako „předmět“ či „objekt“, nebude převádět na pouhou subjektivitu, na nějaký subjektivní výtvor, výplod fantazie apod. To je důležité rozvést podrobněji, protože sama subjektivita musí být podrobněji analyzována (především ve dvojím ohledu, i když se tím celá problematika subjektivity zdaleka nevyčerpává): a) v individuálním i společenském a také historickém ohledu hraje subjektivita mimořádně významnou úlohu, což musí každý filosof pochopit jako výzvu k ne-psychologickému (resp. nejen psychologickému) pojetí; b) kromě toho je třeba přesně a přísně rozlišovat cogitatio ve smyslu psychického aktu (aktu vědomí, myšlenkového aktu), tedy jako cogitans, od toho, k čemu se tento akt vztahuje, tedy k tzv. cogitatum, k tomu, co je myšleno, míněno. Cogitatum je v jiném smyslu „subjektivní“ než cogitatio a představuje vlastně skutečnost zvláštního druhu. Filosofie se jako zvláštní, jedinečná myšlenková desciplína mohla ustavit a také dějinně rozvinout pouze díky tomuto zvláštním způsobem ustavenému a vždy znovu a v nových obměnách přestavovanému světu „intencionálních předmětů (objektů)“, což se stalo pod významným a neodmyslitelným vlivem geometrie (resp. geometrického způsobu myšlení).
(Písek, 940716-2.)