Tento text analyzuje filosofický koncept událostí prvního řádu, označovaných také jako primordiální události, v myšlení Ladislava Hejdánka. Tyto události představují základní rovinu jsoucen a jsou definovány jako uskutečněné fluktuace nicoty. Charakteristickým rysem primordiální události je její naprostá pomíjivost: událost vzniká, probíhá a zaniká, aniž by po ní zůstala jakákoliv stopa, pokud nedojde k interakci s jinou událostí. Samy o sobě tyto události nezakládají objektivní realitu ani reálný svět a nejsou považovány za jeho součást. Text se zaměřuje na ontologickou povahu těchto entit, které sice tvoří elementární rovinu existence, ale postrádají trvalost nezbytnou pro konstituci světa v širším slova smyslu. Autor tak vymezuje hranici mezi čistým děním primordiálních událostí a strukturovanou skutečností, která vyžaduje komplexnější interakce a návaznosti.