Tento text analyzuje filosofický koncept událostí prvního řádu, označovaných také jako primordiální události, v myšlení Ladislava Hejdánka. Tyto události představují základní rovinu jsoucen a jsou definovány jako uskutečněné fluktuace nicoty. Charakteristickým rysem primordiální události je její naprostá pomíjivost: událost vzniká, probíhá a zaniká, aniž by po ní zůstala jakákoliv stopa, pokud nedojde k interakci s jinou událostí. Samy o sobě tyto události nezakládají objektivní realitu ani reálný svět a nejsou považovány za jeho součást. Text se zaměřuje na ontologickou povahu těchto entit, které sice tvoří elementární rovinu existence, ale postrádají trvalost nezbytnou pro konstituci světa v širším slova smyslu. Autor tak vymezuje hranici mezi čistým děním primordiálních událostí a strukturovanou skutečností, která vyžaduje komplexnější interakce a návaznosti.
[Události prvního řádu – primordiální]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 26. 3. 1984
- jedná se o část původního dokumentu:
- [Příležitostné poznámky, 1984]
[Události prvního řádu – primordiální]
2)
Základní rovinou „jsoucen“, jež jsou uskutečněnými fluktuacemi nicoty, jsou tzv. události prvního řádu (první úrovně či roviny), tedy primordiální události. Taková primordiální událost vznikne, proběhne a uplyne (zanikne), aniž by po ní něco „zůstalo“ (pokud vyloučíme interakci, přesněji reakci, nějaké další, odlišné události. Skutečnost těchto primordiálních událostí tedy sama o sobě nezakládá ještě žádnou „realitu“, žádný „reálný svět“. Později bude řeč o světě; na tomto místě musíme říci jen tolik, že primordiální události nejsou samy o sobě součástí světa.
[Hejdánkův přepis a komentář, viz myšlenkový deník z 18. 1. 1986, 86/057, pozn. red.]
### 840326