This text critically examines the nature of philosophy and its influence on human society. The author rejects Hegel's notion of philosophy as a mere reflection of its time, comparing it instead to mathematics as an autonomous world in and of itself. However, unlike pure science, philosophy carries an inherent internal obligation and mission to impact human life and societal organization. The document explores the tension between the philosopher's need for intellectual distance to achieve deep understanding and Plato's demand for philosophers to take an active role in governance. A central theme is the necessity of universal philosophical literacy as a means of improving the world. Yet, the author highlights the challenges of this goal, including the constant need to educate each new generation and the risk that the plurality of philosophical thought may devolve into divisive ideologies rather than fostering social cohesion. Ultimately, philosophy is presented as a discipline with a profound ethical mission that faces significant practical and theoretical hurdles in its effort to cultivate both public and private spheres.
Filosofie a její vliv
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 26. 3. 2001
- This is a part of the original document:
- 2001
Filosofie a její vliv
Hegel se velice mýlil, když prohlásil, že filosofie je doba vyjádřená v myšlenkách. Filosofie (ostatně velmi podobně jako matematika resp. geometrie, jejímž je jakoby dvojčetem) je rozhodně světem o sobě a pro sebe, a protože filosofií je mnoho, platí to o každé velké filosofii. Na rozdíl od „geometrie“ (matematice), pro niž uplatnění ve vědě a v technice není cílem, nýbrž pouhým upotřebením, prokazujícím i vnější, pro samu disciplínu vedlejší a druhořadou užitečnost, je pro filosofii uplatnění v životě a pro život vnitřním závazkem, povinností, posláním. To má své závažné důsledky i pro principiální rozvrhování filosofické práce, pro její naplánovanost a metodickou výstavbu. Chce-li resp. má-li filosofie mít vliv na lidský život soukromý i veřejný, na uspořádání společnosti a vůbec na všechny lidské aktivity, musí být schopna oslovit ne-li většinu, tedy alespoň ty nejvýznamnější lidi. Platón to vyjádřil požadavkem, aby se filosofové stali vládci, anebo alespoň aby se vládcové stali filosofy. To je ovšem v této radikální podobě neuskutečnitelné již z toho důvodu, že filosof si musí uchovat v jistém směru náležitý odstup ode všeho, co chce pochopit a čemu chce do hloubky rozumět. Naproti tomu něco pravdivého v onom Platónově požadavky vskutku trvá: svět potřebuje nápravu, ale pro tu nápravu je nezbytné, aby si všichni lidé nebo alespoň jejich většina osvojili přinejmenším něco málo z toho, co jim filosofie může poskytnout. Odtud požadavek alespoň základního filosofické vzdělání co možná všech členů společnosti – požadavek, kterému nelze nikdy definitivně vyhovět, už jen proto, že je zapotřebí filosoficky vzdělávat stále nové narozené a dospívající mladé lidi, tj. každou novou generaci (ale ovšem také proto, že úskalí takové „filosofické gramotnosti“ jsou četná a krajně nesnadná; např. okolnost, že neexistuje jedna jediná správná filosofie, jak se v minulosti někteří filosofové domnívali, vede nutně k tomu, že se i ona jinak žádoucí všeobecná filosofická gramotnost snadno mění v rozmanité ideologie, společnost rozdělující, místo aby taková kultivovanost společnost spíše stmelovala).
(Písek, 010326-1.)