[Arnold Gehlen, člověk a jeho sebepřetváření]

Bud. 7. 3. 90

Je třeba důkladně prozkoumat okolnosti a povahu setkání člověka se sebou samotným a také toho, co bývá nazýváno „odhalením sebe“, resp. „sebeodhalením“ člověka. (Např. Gehlen v podtitulu své sbírky textů u Rowohlta Anthropologische Forschung [1. vyd. 1961 a pak další, texty z let 1957–1961, jeden z 1936 a jeden z 1942].)¹ Tak např. termín „Selbstentdeckung“ je naprosto nevyhovující, protože sugeruje, že to, co je odkrýváno, v zakryté podobě už tu je a bylo i dříve. Hrubá chyba spočívá v tom, že člověk, který se už „nalezl“ a „odhalil“, už není nikdy nebude tím člověkem, který se ještě nenalezl a neodhalil. Lidství člověka je však bytostně spjato s jeho sebe-vědomím, tj. vědomím sebe a o sobě (což není totéž). Stejně tak zavádějící je i termín „Selbstbegegnung“, neboť i tu se předpokládá, že člověk už je jakoby dvojí, ale dosud se ti dva nesetkali. (U Gehlena najdeme slova o „obojí ‚stránce‘ člověka“ – str. 44 –, totiž duševní a tělesné;² to však není totéž, co myslíme, a je to spíše tradiční populární předsudek, jak říká sám Gehlen, z něhož nelze nekriticky vycházet.)

Opačné východisko spočívá v tom, že člověk se nesetkává sám se sebou jako s někým, kdo už je tu, nýbrž že se sám vytváří a přetváří; člověk tu je sám svým tvůrcem, a tedy také svým produktem, výtvorem. Proti tomu lze namítnout, že člověk nedovede vytvořit ani bakterii, natož strom nebo živočicha. Proto není s to vytvořit ani sám sebe. Naproti tomu však člověk dovede přetvářet bakterie, rostliny i živočichy – a v tom smyslu by měl být schopen přetvářet také sám sebe. Ani genové inženýrství, ani eugenika aplikovaná na člověka nejsou však bez námitek a nejen technických, ale především morálních problémů. Navíc to je situace, která se otevřela teprve nedávno. Proto musíme uvažovat o něčem odlišném. Marx je autorem, který to formuloval asi první. Člověk, který něco (jiného než sebe) vytváří či přetváří, přetváří eo ipso také sám sebe. Tím, že člověk něco dělá, pracuje také sám na sobě. Tak jako každá jeho činnost nechává stopy ve světě kolem něho, nechává také stopy na něm. A nejde tu jen o nějaké přídavné, povrchní stopy. Tak jako je schopen vytvořit ve světě kolem sebe pozoruhodné nové skutečnosti, kterých dříve nikdy nebylo, tak je schopen také ze sebe učinit něco, čím – resp. někoho, kým – nikdy dosud nebyl.

### 900307