This text provides a detailed study of Shakespeare's tragedy Hamlet, dating from 1955. The author reflects on why every generation returns to classic works, asserting that Hamlet represents a universal human experience relevant to everyone. The analysis examines the protagonist's indecision—questioning Laurence Olivier's famous interpretation—and follows the plot from Hamlet’s return from Wittenberg to the final duel. Key themes include Hamlet’s profound disgust with the moral decay of Denmark, his complex feelings toward his mother’s remarriage, and his oath of revenge following the Ghost's revelation. The document explores major plot points, such as Hamlet's feigned madness, the play-within-a-play designed to trap King Claudius, and the accidental killing of Polonius. Ultimately, the abstract highlights Hamlet's internal struggle as he feels called to set the world right, offering a psychological perspective on a character who remains a cornerstone of European literary culture.
Hamlet [1955]
William Shakespeare (1565–1616)
potřeba vracet se ke starým
každá doba něco vytáhne ze zapomenutí
kupodivu každá doba cítí váhu Shakespeara
nepůjde nám o Shakespeara – jen „Hamlet“
oč tam jde?
„příběh člověk, který se nedovedl rozhodnout“? (Olivier)
uvidíme, má-li pravdu
hlavně si musíme uvědomit, že tu jde o člověka. A to znamená, že může jít i o nás. Ujišťuji Vás, že tu jde o každého z Vás. Poznáte to? Dáte si práci s porozuměním? Necháte si to dojít?
Nejprve přehled děje.
Hamlet přijel z Vitemberku, kde studoval na vit. Univerzitě, domů do Dánska, protože zemřel jeho otec. Je zhnusen celým stavem věcí jak doma u dvora, tak v Dánsku celém, tak i v celém světě. (str. 81, str. 28)
Král i královna to nelibě nesou (25.)
Zvláště pak je pohoršen, jak se zapomíná jeho otce; horší se zvlášť na matku. Otce svého si nesmírně vážil: byl mu vzorem muže a rytíře. (30–31) A nechápe, jak jeho matka, která měla otce ráda, si v krátké době nemnoha dní vzala jeho bratra za manžela. (28) Tuší v tom nějakou zrádnou souvislost, zvláště, když mu přátelé povědí o duchu jeho otce, který se v zámku objevuje po nocích. (str. 36.) Vydá se tedy s nimi před půlnocí na hradby a opravdu je osloven otcovým duchem; ten mu zvěstuje, jakým způsobem byl zavražděn svým vlastním bratrem. (50 n.) V tu chvíli je Hamlet pevně rozhodnut k posmtě. (Ne matka – 53!) Vidí v pomstě počátek, základ nápravy veškeré (60) – cítí se povolán k velikým věcem. Ale od počátku si vše nechává v tajnosti (56 – kolem). Získává odklad a odstup od věci. Snaží se vzbudit dojem blázna.
Ofélie (65) – k Ofélii se vrátíme (dcera nejvyššího komořího). Její otec vykládá si jeho šílenost láskou k Ofélii (65) a dokazuje to i králi (74). Král však je podezřívavý: kdyby nebyl Hamlet opravdu šílený, musil by být odstraněn pro svou nebezpečnost. Dává ho špehovat (67n) – těmto „přátelům“ řekne (108) Hamlet, jak se na vládu dívá (81 a zvláště 82! o králích a hrdinech) – ví ovšem, kdo jsou (82–3); jim také – proč? – řekne, jak je to s tím jeho „šílenstvím“ (87) – nepodezírá je tedy docela!
Hamlet však pochybuje a chce se přesvědčit (97n) – použije k tomu herců. Nastrojí a upraví hru tak, aby ťala krále, je-li skutečným vrahem.
Hra má úspěch – král opouští hlediště. Pozván k matce, Hamlet „hovoří i dýky“: vše ze sebe vychrlí (136n). Předtím však zaváhá před modlícím se králem (133) – zabije však v okamžitém návalu neznámého – Polonia (137)
Nerozhodnost Hamletova pokračuje (108)
Ofélie zešílí.
Odeslán na smrt (do Anglie)
Laertes (bratr) se vrátí – Král zosnuje jeho nenávist proti Hamletovi (174), který se vrátil – souboj
výsledek
Láska k Ofélii:
nad hrobem (198)
65 – 103 – 114
Leden 1955.