This text provides a profound reflection on the deeply contradictory and dualistic relationship modern society maintains with the concept of reason. On one hand, reason is regarded as an essential individual virtue and a practical requirement instilled in every person from childhood. On the other hand, the author points out that confidence in rational behavior has been significantly shaken across various domains. Historically, reason faced challenges from religious authorities, leading to paradoxical stances such as 'credo quia absurdum'. Today, we encounter a new form of skepticism regarding human reason, which paradoxically masks itself as a pseudo-faith in the supra-personal rationality of market and economic mechanisms. This approach, embodied by the 'invisible hand of the market' or Hegel’s 'cunning of reason', assumes that a higher order prevails despite human fallibility and error. Ultimately, the author raises a pivotal question concerning the nature of reason: whether it should be understood as a specifically human capacity or as a metaphysical force that transcends the boundaries of the human world.
Rozum
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 1. 1. 1995
- This is a part of the original document:
- 1995
Rozum
V obecném povědomí můžeme dnes napořád shledávat jakýsi podvojný, dokonce vnitřně rozporný vztah k rozumu. Na jedné straně rodiče velmi často apelují na své děti, aby nedělaly hlouposti, ale byly rozumné, aby měly rozum; a nemusí vždy jít jen o malé děti. Dokonce i přátelé domlouvají svým druhům a hledí je přivést k rozumu, když podnikají něco nerozumného. Ale na druhé straně nemůžeme přehlédnout, jak respekt k rozumu a důvěra v rozumné jednání a chování byla v nejrůznějších ohledech značně otřesena. Naše doba není ovšem v tomto ohledu zdaleka jediná a tedy první. Důvěra v rozum musela být po mnohá staletí lidem (zejména v evropské tradici) dost nesnadno vštěpována proti jiným instancím, zejména proti různým typům autorit, které se stavěly proti rozumu a nad rozum. Z evropské minulosti je snad nejproslulejší důraz na autoritu „víry“, která byla v důsledku mylného chápání jak rozumu, tak samotné víry stavěna proti rozumu a nad rozum (neslavně slavnou se stala zejména radikalistická věta „credo quia absurdum“, věřím, protože to je absurdní). Dnes jsme nejčastěji konfrontováni s jiným, ale velmi rozšířeným typem nevíry v rozum, která se zároveň halí do zdání jakési „víry“ či pseudo-víry v hypostazovanou rozumnost světového, zejména však ekonomického dění, která se prosazuje navzdory nejrůznějším nerozumnostem a omylům jednotlivých lidí a jednotlivých lidských společenství. Tato pseudovíra či pověra je spjata s klasickým liberalismem a jeho zásadou nechat svět jít jeho vlastními cestami (laissez faire, laissez passer, le monde va de lui-meme – u nás se tato zásada stala známou v podobě dikta o „neviditelné ruce trhu“, jež ovšem spíše navazuje na hegelovskou adaptaci v myšlence o „lsti rozumu“: světový, tedy nad-lidský rozum se lstivě prosazuje proti všem lidským nerozumným i protirozumovým plánům). Co je to tedy onen „rozum“ – míníme tím lidský rozum nebo nějaký mimolidský a nad-lidský, světový či dokonce nad-světový rozum?
(Písek, 950101-1.)