Text se zabývá povahou reflexe jako osvojené dovednosti vědomí, která není myšlení přirozeně vlastní, ale musí být vštípena jako rutinní kontrolní mechanismus. Autor analyzuje situace, kdy reflexe selhává nebo je záměrně potlačena, například v hazardní hře, vášnivé zamilovanosti či při extrémním soustředění. Společným jmenovatelem těchto stavů je ztráta distance od prožívané skutečnosti. Právě distance je v textu označena za nezbytný předpoklad pro vznik reflexe. Klíčovým mezníkem v tomto vývoji byl vznik pojmovosti, který umožnil odlišit myšlený pojem od samotné reality, čímž se otevřel prostor pro hlubokou reflexi typickou pro evropskou tradici. Tato tradice vedla k nezvratné proreflektovanosti myšlení, která prostupuje celou západní kulturu a ovlivňuje i jedince bez odborného vzdělání. Reflexe je tak chápána nejen jako kognitivní nástroj, ale jako fundamentální rys moderního lidského vědomí.
Reflexe
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 7. 1995
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1995
Reflexe
Reflexe není – ostatně právě tak jako pojmovost – ničím pro vědomí, pro myšlení samozřejmým, ale vědomí (myšlení) se musí reflektování naučit, musí si je vštípit, musí si je učinit jakoby samozřejmostí, uvyknout mu jako samozřejmosti, jako jakési rutinní kontrolní činnosti. Občas – za určitých specifikovatelných okolností – může myšlení z této rutiny vypadnout. Tak např. náruživý hráč „propadne“ hazardní hře vlastně tím, že „vypne“ všechny kontrolní reflexe (je to jakýsi návrat do dětství, neboť děti se takto velmi snadno „noří“ do nějaké hry, až se v ní „ztrácejí“ – a to je zase de facto relikt z archaických dob). Podobně se to může mít s vášnivým zamilováním, kdy zamilovaný „snáší“ všelijaká příkoří ze strany milované bytosti prostě tak, že je buď vůbec nevnímá a nebere na vědomí, nebo je rychle zapomíná (ochotně „odpouští“). Částečné vypojení reflexe, resp. určitých směrů reflexe můžeme pozorovat v situacích vysoké soustředěnosti na jedinou záležitost (obvykle se tomu říká, že „zapomínáme“ na čas, na okolnosti, na jiné povinnosti atd., ale to je chybné zjednodušení.) Souhrnně lze říci, že reflexe je potlačována a případně zcela vypojována všude tam, kde si neudržujeme od toho, co myšlenkově nebo prakticky podnikáme, žádnou nebo jen malou distanci. To znamená, že taková distance je nezbytným předpokladem reflexe, a čím je distance pevnější, zakotvenější, tím víc se otvírají cesty intenzivních, do hloubky jdoucích reflexí. A protože vynález pojmů a pojmovosti znamená bytostné upevnění distance tím, že se (zprvu a na dlouhou dobu) začíná diferencovat mezi pojmem a skutečností oním pojmem míněnou, byla to teprve pojmovost, která uvolnila cestu celému vodopádu reflexí, k jakému došlo v evropském myšlení. Proto také došlo k tomu, že k evropské tradici náleží ona již běžně nevratná a prakticky nevyhnutelná proreflektovanost všeho našeho myšlení (dokonce i u nijak neškolených jedinců, kde se to ovšem neobejde bez nejrůznějších chyb, omylů a prohřešků).
(Písek, 950702-1.)