Tento text podrobuje kritice Hegelovo rané pojetí reflexe jakožto nástroje či instrumentu filosofování. Autor vznáší zásadní námitky proti této formulaci a tvrdí, že reflexi nelze chápat jako vnější nástroj, který by mohl být nahrazen jiným. Reflexe je spíše nezbytným prostředkem a samotnou podstatou filosofie; zatímco reflexe bez filosofie je možná, filosofování bez reflexe nikoliv. Text dále odmítá redukci reflexe na mrtvé instrumentárium, formální metodu nebo aristotelské organon. Reflexe není vždy hotová k použití, ale v klíčových situacích musí být prováděna vynalézavě a nově. Zvláště filosofická reflexe představuje frontální střet s tím, co má být myšlenkově uchopeno, přičemž v tomto procesu je to často sám myslitel, kdo se stává terčem kritiky a útoku. Závěrem autor zdůrazňuje, že ačkoliv byla reflexe tématizována zejména v pokantovské německé filosofii, současné myšlení se nemusí držet jejích historických schémat, ale má hledat vlastní cesty k tomuto bytostnému filosofickému aktu.
[Filosofie a reflexe]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 31. 7. 1995
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1995
[Filosofie a reflexe]
Hegel v jedné ze svých ranných prací (Differenz des Fichteschen und Schellingschen Systems der Philosophie, 1801) mluví o reflexi jako o nástroji, instrumentu filosofování (nechme stranou kontext, v jakém to říká – nejde tu o Hegela, nýbrž o určitou myšlenku a její formulaci). Proti této formulaci je třeba se ohradit a vznést nezbytné námitky. Především spočívá její hrubá chyba v tom, že nevylučuje možnost filosofování bez reflexe, např. za pomoci jiných instrumentů. Reflexe není v tomto smyslu nástroj filosofování, ale je to spíše prostředek filosofování. Reflexe bez filosofování je možná, zatímco filosofování bez reflexe možné není. Filosofie je nezbytně svou nejvlastnější povahou reflexí, i když ne každá reflexe už znamená reflexi filosofickou. Za druhé reflexe není nástroj, a to ani jako nějaké o sobě mrtvé instrumentarium, ani ve smyslu aristotelského ORGANON resp. ve smyslu metody, metodického postupu. Reflexe není formální záležitostí, i když leccos z ní může být formalizováno. Reflexe není nástroj v tom smyslu, že by byla v jakékoliv situaci vždycky po ruce, nýbrž právě v rozhodujících situacích (problémech) je zapotřebí ji provést vynalézavě novým způsobem. Zvláště filosofická reflexe je záležitostí frontálního setkání a někdy přímo střetnutí s tím, co má být filosoficky zvládnuto nebo alespoň respektováno, „započítáno“, vzato na vědomí či spíše vyslechnuto a poslechnuto. (Střetnutí to nemusí a dokonce ani nemá být na prvním místě ze strany filosofujícího myslitele, nýbrž popravidle je právě myslitel sám terčem útoku a kritiky.) – Už jen z uvedeného je zřejmé, že navzdory tomu, že reflexe je tématizována právě pokantovskou německou filosofií (romantickou), neznamená to automaticky, že každá dnešní tématizace se musí nezbytně držet schemat, jež byla vypracována v posledních dvou stoletích (resp. v o něco málo delším období).
(Písek, 950731-3.)