Text se zabývá problematikou předfilosofického a mimopojmového myšlení, která v lidském vědomí přetrvávají dodnes. Autor varuje před rezignací na pojmovost a návratem k předpojmovým formám, což by pro moderní lidstvo představovalo katastrofu. Namísto toho navrhuje reformu tradiční řecké pojmovosti, která se dosud soustředila výhradně na předmětné konotace, zatímco ty nepředmětné ponechávala bez povšimnutí. Analýza však ukazuje, že nepředmětné prvky jsou pro myšlení a rozsáhlé myšlenkové strategie nezbytné. Cílem je proto rozšířit filosofický zájem o tyto nepředmětné konotace a nalézt pro ně adekvátní jazykové vyjádření. Tím se otevře prostor pro jejich vědomou kontrolu a kultivaci. Tento metodologický posun umožní odpovědnější interpretaci nezápadních myšlenkových tradic, jako jsou indické či čínské, a zároveň čerpá z historické zkušenosti střetávání hebrejského a řeckého myšlení. Cesta k nové pojmovosti tak vede skrze integrování dříve opomíjených nepředmětných stránek skutečnosti do kontrolovaného filosofického diskurzu.
Předfilosofie / Protofilosofie / Předpojmové myšlení / Mimopojmové myšlení
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 8. 1995
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1995
Předfilosofie / Protofilosofie / Předpojmové myšlení / Mimopojmové myšlení
Nejen v myšlení mytickém, ale i později a až dodnes můžeme shledávat určité předfilosofické či proto-filosofické „prvky“, jakési zárodky možného filosofování, které sice mají někdy větší, někdy menší vliv na myšlení i chování lidí, ale vliv z filosofického hlediska většinou nekorektní a nelegitimní. Této okolnosti se nemůže zdařit nikomu se vyhnout nebo ji nějak eliminovat. Proto také musíme vždycky pamatovat na to, že v běžném, každodenním myšlení většiny lidí je stále přítomno mnoho momentů předpojmových a mimopojmových. Jestliže si plně uvědomíme, že tradiční pojmovost řeckého typu má závažné vady, vůbec to neznamená a nesmí ani do budoucnosti znamenat, že se hodláme pojmovosti vzdát vůbec, tj. každé pojmovosti generálně. Cesta zpět k předpojmovému a mimopojmovému myšlení by nikam nevedle, resp. vedla by k nejrůznějším katastrofám, fatálním pro dnešní lidstvo. Otázka legitimní kritiky a reformy samotnéh myšlení musí být spíše postavena následovně: dosavadní tradice pojmového myšlení pracovala vědomě a záměrně pouze s předmětnými konotacemi našeho myšlení, zatímco nepředmětné konotace nechávala bez kontroly a vlastně se o ně nezajímala. Podrobná a pečlivá analýza myšlenkových postupů však ukazuje, že nepředmětné konotace se závažnou měrou podílejí na skutečných myšlenkových postupech a zejména na rozsáhlejších myšlenkových strategiích. To nemůže být generálně považováno za závadu, neboť ryze předmětné myšlení by nikdy nemohlo být uskutečněno. Naším cílem proto musí být rozšířit a prohloubit zájem o nepředmětné konotace, najít způsob, jak jim nejen v myšlení, ale také v jazykových formách dát náležitý a přiměřený výraz, čímž se zároveň otevře možnost vědomější, promyšlenější práce s nimi a také jejich důkladnější kontrola. Jakmile se podaří udělat tímto směrem několik zásadnějších kroků, bude možno mnohem odpovědněji a také s lepší nadějí na dobrý výsledek přistoupit k pojmové interpretaci starých mimořeckých myšlenkových tradic (jako jsou třeba indické nebo čínské apod.). Dobrou průpravou (varovné příklady v to počítajíc) bylo, je a ještě dlouho nadále bude setkávání a střetání tradic hebrejských a řeckých zejména na půdě křesťanství (ale také na půdě židovské a po jistý čas na půdě islámu).
(Písek, 950801-2.)