Text se zabývá povahou smyslového vnímání a procesem, kterým rozumná bytost interpretuje vnější podněty. Autor argumentuje, že smyslové vjemy nejsou pouhými daty či signály, ale výzvou k aktivnímu dotváření celku. Na příkladu pozorování zvířete nebo vědecké analýzy kosterních pozůstatků ukazuje, že vnímání vždy přesahuje aktuálně viděné. Do procesu vstupuje domýšlení skrytých stránek, časové kontinuity a širších souvislostí. Tato aktivita se neřídí tradiční formální logikou, nýbrž specifickou vnitřní logikou zkušenosti. Klíčovým závěrem je, že smyslová data postrádají význam bez předchozí zkušenosti a následné interpretace v rámci širokých kontextů. Zkušenost tedy není pasivním sběrem informací, nýbrž komplexním procesem, který vyžaduje hlubší analýzu přesahující povrchní chápání. Autor zdůrazňuje, že pokusy vycházet čistě z izolovaných smyslových dat jsou bez uvážení role předchozích prožitků a interpretačních rámců odsouzeny k neúspěchu, neboť význam vzniká až vřazením do celku.
Zkušenost / Smyslové vjemy / Vnímání
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 8. 1995
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1995
Zkušenost / Smyslové vjemy / Vnímání
Smyslové vněmy jsou pro rozumnou bytost něčím významnějším než pouhým signálem, jsou výzvou k aktivnímu vyhodnocení, interpretaci, doplnění smyslových „dat“ (ať už jsou jakákoli) takovým způsobem, že míněn může být celek (eventuelně pseudocelek). Když vidíme zvíře, vidíme je vždy z jedné strany, ale považujeme za samozřejmé, že má také druhou stranu, která je od nás odvrácena. Ale ani u toho nemůžeme zůstat: považujeme za neméně samozřejmé, že to zvíře odněkud přišlo (nebo bylo přineseno atd.), že už nějaký čas žilo a nějaký čas žít bude (což rovněž nemůžeme v tuto chvíli vidět), atd. Opačným směrem to však platí také: když vidíme zvíře, vlastně je nevidíme, nýbrž – jak nás poučuje konstruující věda – na naši sítnici dopadají kvanta světelného záření, na něž jsou buňky sítnice schopny určitým způsobem reagovat. To zvíře si vlastně „domýšlíme“, ale na velmi „základní“ úrovni (víme totiž, že takto si svá smyslová data „domýšlejí“ i zvířata, která ještě neumějí „myslit“). Ono domýšlení není ovšem ani u člověka nijak libovolné, ale je (má být, musí být) podrobeno jisté „logice“, která s tradiční formální logikou nemá mnoho společného. Z pouhých kostí, ba někdy jen zlomku nějaké kosti dokáže zkušený přírodovědec (paleozoolog) s překvapující jistotou rozpoznat, o jaký druh již odjinud známého zvířete jde, ale třeba také to, že jde o zvíře ještě neznámé. Řekl jsem ovšem: zkušený přírodovědec. To je třeba náležitě rozvést a podrobit důkladné analýze. Mluvíme obvykle o „zkušenosti“ dost bezmyšlenkovitě a povrchně, aniž bychom si dali práci s tázáním, co všechno ke zkušenosti může náležet. Popravdě řečeno, každý pokus vycházet od smyslových dat je odsouzen k neúspěchu, pokud nepočítá s bohatstvím předchozích zkušeností a s tím, že smyslová data jsou k ničemu, pokud nejsou nějak interpretována a ve svém významu přiřazena k dosti širokým kontextům.
(Písek, 950816-1.)