This text presents a critical analysis of Hans Wagner's theoretical framework, which identifies four fundamental components of a "theoretical structure": the thinking subject, the object of thought, the acts of thinking, and the resulting products. The author proposes the alternative term "thought situation" and argues that Wagner’s schema is overly simplified and contains significant errors. A central focus is placed on the "object of thought," which the author asserts can be autonomous even when it does not correspond to objective reality. Furthermore, the text examines the nature of thinking acts, distinguishing them from a mere stream of consciousness and emphasizing their historical evolution toward conceptual precision in European philosophy. The author also notes the insufficient scientific understanding of thought products and concludes that the current four-element model is inadequate for describing the true nature of human thought. Consequently, the essay calls for a broader, more nuanced investigation into the complexity of the thinking process and its various constituents.
Situace myšlenková / Myšlené / Akt myšlení / Předmět myšlení / Výkon myšlení
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 24. 8. 1995
- This is a part of the original document:
- 1995
Situace myšlenková / Myšlené / Akt myšlení / Předmět myšlení / Výkon myšlení
Hans Wagner (5995, s. 15n.) udává čtyři základní členy „teoretického útvaru“ („eines theoretischen Gebildes“, což je dosti pochybný termín; nadále budu – zatím – dávat přednost jinému termínu, totiž „myšlenková situace“, přičemž uznávám, že i ten má svá vážná negativa): myslící subjekt, myšlený předmět, myšlenková činnost resp. myšlenkové akty, výsledek či produkt těchto aktů resp. celé myšlenkové činnosti. V průběhu dalších zkoumání uvidíme, že tu nejde pouze o zjednodušující schema, nýbrž o některé závažné chyby, spojené s tímto zjednodušením. Problémem docela zvláštním, který si necháme až na hodně pozdní dobu, je na prvním místě uváděný „subjekt“. Zvláštnost tohoto problému vysvitne teprve poté, co dokážeme nejprve zpochybnit a pak myšlenkově upřesnit druhý člen, totiž tzv. myšlený „předmět“. Myšleným předmětem nemusí být předmětná skutečnost, a přece i v tom případě je taková „předmětně nereálná“ skutečnost čímsi svébytným a velmi samostatným, co nelze považovat za součást ani aspekt našeho myšlení, tj. našich myšlenkových výkonů. A pak tu jsou ovšem ty myšlenkové úkony, akty, myšlenková aktivity, činnost. Myšlení není jakýmsi neptržitým proudem pocitů, nálad, představ a čeho ještě, nýbrž jsou to nepochybně jednotlivé akty, které ovšem vůbec nejsou od ostatních „uťaty sekyrou“, tj. naprosto odděleny, ale naopak zůstávají s nimi v závažné souvislosti. Navzdory všem těmto souvislostem však předěly mezi jednotlivými akty nejsou rušeny a nemusí být ani rozostřovány. Naopak právě k evropské myšlenkové a hlavně myslitelské tradici považujeme myšlení za tím kultivovanější, čím ostřejší hranici mezi jistými myšlenkovými útvary (rozumí se útvary v rámci myšlenkových aktů) dokáže zajistit. Vytyčování ostrých hranic tohoto druhu je od prvních starořeckých filosofů spojováno s vynálezem pojmů a s důsledným uplatňováním pojmovosti jako předpokladem myšlenkové relevance (jak ve filosofii, tak v jednotlivých vědách). A pokud jde posléze o tzv. výsledky či produkty, výtvory myšlení (myšlenkové aktivity), zdá se situace ještě dalekosáhle nezvládnutá, ačkoliv výzkumů bylo prováděno již mnoho. V každém případě je už z povahy těchto čtyř zmiňovaných „členů“ myšlenkové situace zřejmé, jak nedostatečné a velmi předběžné jsou naše znalosti skutečné povahy lidského myšlení. K tomu přistupuje nutnost počet oněch čtyř členů rozhodně o několik rozšířit.
(Praha, 950824-5.)