Tento text se zabývá analýzou specifického pojmu Arnolda Gehlena, který v předmluvě ke své práci „Morálka a hypermorálka“ používá neobvyklý obrat „za zády vědomí“ namísto tradičnějšího konceptu „podvědomí“. Gehlen tímto termínem neoznačuje pouze skryté psychické vrstvy, ale zdůrazňuje především časový rozměr lidského vědomí v kontextu evoluce. Autor textu sleduje Gehlenovo upozornění na rozpor mezi extrémně dlouhodobým biologickým vývojem člověka a překotným, krátkodechým tempem moderní kultury. Úvaha se zaměřuje na to, co tento obrat nabízí navíc oproti pouhému nevědomí, zejména v oblasti paměti a aktualizace zkušeností. Gehlenovo pojetí zahrnuje jak obsahy, které lze z paměti znovu vyvolat, tak i zkušenosti, které do vědomí zatím nikdy nevstoupily, ale mohou do něj s časovým odstupem proniknout. Tento přístup umožňuje lépe uchopit dynamiku mezi organickým základem lidské existence a procesy, které probíhají mimo bezprostřední reflexi, ačkoliv tvoří nezbytné pozadí našeho vědomého života.