Text se zaměřuje na kritické zhodnocení snahy Eberharda Jüngela prokázat legitimitu myšlení o Bohu. Autor textu poukazuje na to, že Jüngel sice usiluje o teologicky i filosoficky obhajitelné uchopení Boha, ale činí tak bez hlubšího zkoumání kognitivních a pojmových nástrojů, které má myslící subjekt k dispozici. Jüngelova argumentace operuje s Bohem jako subjektem, přičemž lidský subjekt je v tomto vztahu nahlížen jako objekt Božího poznání. Přestože Jüngel podrobně reflektuje historický vývoj pojmů jako subjectum či substantia a vyzdvihuje Hegelův přínos oproti Schleiermacherovi, zcela opomíjí fundamentální prověření těchto tradičních kategorií. Kritika zdůrazňuje, že bez důkladné analýzy, zda jsou tyto tradiční pojmové rekvizity vůbec schopny adekvátně postihnout božskou realitu, zůstává Jüngelův pokus o legitimní „myšlení Boha“ neúplný. Tento nedostatek metodologické reflexe představuje ústřední bod autorovy polemiky s Jüngelovým teologickým systémem.