Tento text se zamýšlí nad mnohovrstevnatým významem řeckého pojmu LOGOS, přičemž se soustředí zejména na jeho roli v utváření pojmového myšlení. Autor analyzuje povahu konceptu (conceptus) jako nástroje, který se snaží vpravit rozmanitou skutečnost do řádu konstruovaných modelů, což je základním požadavkem pro vědeckou kompetenci. Úvaha odmítá tradiční pojetí vrozených idejí a místo nich vyzdvihuje roli konvence (convenientia). Zdůrazňuje však, že tyto konvence, ať už v eukleidovské či neeukleidovské geometrii, nejsou náhodné ani svévolné. Každá věda je představena jako lidský výtvor a soubor pravidel, která musí být vymyšlena a následně přijata konsenzem. Klíčovým kritériem hodnocení vědy pak není její přirozený původ, ale kvalita těchto myšlenkových konstrukcí a jejich praktické důsledky. Text tak poskytuje hluboký vhled do epistemologických základů odborného poznání, které vnímá jako disciplinovanou lidskou tvorbu směřující k určitým cílům.
[LOGOS – 1]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 31. 10. 1997
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1997
[LOGOS – 1]
Slovo LOGOS nejen mělo už ve starém Řecku celou řadu významů, ale nás budou zajímat především dva. Jeden z nich našel výstižné pojmenování už v latině a pak v dalších jazycích, totiž coceptus, pojem, Begriff. Tyto překlady vystihují násilnickou povahu pojmového myšlení, které se za každou cenu pokouší vtěsnat skutečnou rozmanitost do pořádku modelových vztahů, shledávaných na konstruovaných modelech. Akceptace právě „platného“ souboru takových modelů je pro každého adepta odborné vědy podmínkou toho, aby byl uznán za náležitě připraveného a kompetentního. Dnes už snad nikdo nevěří na „vrozené ideje“ ani na jejich „aprioritu“ – byl to jen nesprávný výklad naprosté nezbytnosti rámcové shody v předpokladech a postupech, tedy oné convenientia, z níž nám dnes zbývá právě jen konvence, jako kdyby šlo jen o nahodilou úmluvu. Eukleidovská geometrie stojí na takové konvenci, ale nemůže být pochyb, že tu zdaleka nejde o konvenci libovolnou nebo dokonce svévolnou. Libovolné ani svévolné nejsou zajisté ani geometrie neeukleidovské, protože i ty vyžadují platnost určitého řádu, bez něhož by nemohlo vůbec jít o geometrii. To, že takový řád musí být vymyšlen a že se pak na něm musí lidé dohodnout, z něho ještě vůbec nedělá cosi nicotného. Rozhodující není ona vymyšlenost, nýbrž to, zda to je dobrá vymyšlenost. A to, co platí o geometrii, platí stejnou měrou o každé odborné vědě. Žádná věda totiž není „od přírody“, každá je lidským výtvorem; a lidským výtvorem, lidskou „vymyšleností“ je i soubor pravidel, jimiž se vědci toho oboru musí spravovat. Důležité je naopak, co se s tím všechno dá podnikat a k jakým do vede cílům a následkům.
(Písek, 971031-1.)