Tento literární úryvek představuje hloubavou reflexi autora nad jeho celoživotní fascinací rostlinnými semeny a nutkavou potřebou jejich uchovávání. Autor se zamýšlí nad iracionální motivací, která ho vede ke sběru semen nejrůznějších rostlin, ať už se jedná o druhy, které nepřežijí zimu, nebo o rostliny vytrvalé. Ústředním tématem je zkoumání původu tohoto puzení; autor si klade otázku, zda se jedná o vlastnost pracně vypěstovanou, geneticky dědičnou, nebo o formu jednání předávanou mezi lidmi po generace. Tato úporná snaha o zachování forem, druhů a rodů je v textu dávána do kontrastu k lhostejnosti velké části společnosti či k aktivnímu destruktivnímu jednání některých jedinců. Úvaha, sepsaná v Písku v únoru 1998, tak přináší nadčasový pohled na lidský vztah k přírodě, tajemství růstu a vnitřní konflikt mezi tvořivým uchováváním života a jeho ničením. Text vybízí čtenáře k zamyšlení nad vlastní rolí v zachování biologického bohatství světa.