Tato úvaha definuje filosofii skrze její bytostnou povahu jako reflexi, kterou chápe v etymologickém smyslu jako záměrný obrat od vnějších skutečností k vlastním aktivitám vědomí. Autor zdůrazňuje, že filosofie není statickou entitou či hotovým souborem poznatků, ale dynamickým procesem, který se musí neustále znovu uskutečňovat. Klíčovým rysem filosofie je její schopnost a nutnost podrobovat kritické a systematické reflexi i své vlastní postupy a samotné filosofování. Text vyvozuje, že filosofie existuje pouze v podobě živého aktu, tedy jako neustálé stávání se a dění. Skutečná filosofie je tedy neodmyslitelně spjata s aktivní intelektuální činností subjektu, nikoliv s pouhým pasivním přijímáním daných pravd. Tento pohled staví do popředí performativní charakter filosofického tázání a jeho sebe-reflexivní rozměr, který je pro tuto disciplínu konstitutivní.