Text se zamýšlí nad složitostí a neuchopitelností sebepoznání v kontextu lidské identity. Autor vychází z pozorování, že k sebeinterpretaci druhých přistupujeme s přirozenou skepsí, neboť míra pravdivého sebepoznání je u každého jednotlivce nejistá. Tato nejistota nás provází od antických počátků filosofie, symbolizovaných delfským heslem "Poznej sám sebe!", které zůstává aktuální výzvou i pro moderního člověka. Hlavním argumentem je skutečnost, že plné poznání vlastní osobnosti je limitováno nepředvídatelností lidského jednání v mezních a kritických situacích. Právě v těchto momentech, ať už jde o nečekaná selhání, nebo naopak mimořádné výkony, se ukazuje propast mezi naší představou o sobě a skutečnou povahou. Text tak zdůrazňuje, že člověk zůstává sám sobě do jisté míry neznámým, a to i přes neustálou snahu o pochopení vlastního nitra. Sebepoznání je prezentováno nikoliv jako statický fakt, ale jako celoživotní proces provázený překvapeními a reflexí vlastních reakcí na naléhavé životní výzvy.
[Znát sám sebe]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 11. 7. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
[Znát sám sebe]
Když se nám někdo pokouší představit tím, že o sobě říká, co považuje za nejpodstatnější, máme obvykle samozřejmou tendenci to brát s rezervou. Nikoli pouze proto, že bychom mu nechtěli důvěřovat (i když i to může hrát roli), ale zejména proto, že – jak víme z mnoha zkušeností – nevíme, do jaké míry ten člověk opravdu zná sám sebe. Vždyť na počátku (vlastně před samým počátkem, spíše tedy u kolébky) filosofie oslovovalo Řeky heslo z Delf: „Poznej sám sebe!“. Všichni tomu dobře rozumíme, a rozumíme i tomu, že to je dodnes výzva i pro nás. A stejně tak dobře víme, že sami sebe dobře neznáme, protože v nepředvídaných, naléhavých a kritických situacích bývá naše jednání a reagování nejednou překvapením právě pro nás, ať už jde o selhání, které vůbec neodpovídá tomu, co jsme si o sobě mysleli, anebo naopak o výkon, jaký jsme od sebe sami nečekali.
(Písek, 980711-1.)