Text se zaměřuje na vymezení filosofičnosti myšlení, kterou autor nevidí v obsahu či předmětu zkoumání, nýbrž ve specifickém způsobu, jakým filosof ke skutečnosti přistupuje. Na rozdíl od jednotlivých věd, které jsou omezeny svými vymezenými obory a neschopností reflektovat vlastní základy, filosofie disponuje svobodou zabývat se čímkoliv, včetně vědy samotné. Autor připomíná původní význam vědění jako vědomého procesu, který v sobě zahrnuje i reflexi vlastního poznání. Zatímco vědecké myšlení je determinováno povahou zkoumaných objektů, filosofie se vyznačuje metodologickou nezávislostí, která jí umožňuje překračovat hranice předmětného světa. Podstata filosofie tedy nespočívá v tom, o čem myslitel přemýšlí, ale v kvalitě a formě jeho myšlenkového procesu. Tato reflexivní povaha filosofie je klíčovým prvkem, který ji odlišuje od vědeckého bádání, jež zůstává vázáno na své tematické okruhy a metodické rámce.