This text critically examines the principle of replicability, which serves as a cornerstone of modern exact sciences, including biology and medicine. The author posits that a scientific proof is only deemed valid if it can be independently reproduced in another laboratory with identical results. If a repetition fails, it is traditionally interpreted either as scientific fraud or as the result of unrecorded external variables that escaped the original researcher's attention. While this principle is an essential defense against charlatans and scientific dishonesty, the article highlights the risks of its absolute and dogmatic application. The author argues that an uncritical insistence on this method can lead to a flawed intellectual approach to science. The text thus calls for a deeper reflection on the limits of experimental proof and on how to approach unique scientific discoveries that are difficult to reproduce, without immediately dismissing them as unscientific.
[Limity pojetí vědeckého pokusu]
docx | pdf | html
◆ philosophical diary – record, Czech, origin: 13. 8. 1998
- This is a part of the original document:
- 1998
[Limity pojetí vědeckého pokusu]
V exaktních vědách (mezi něž se dnes usilovně snaží dostat také všechny disciplíny biologické včetně lékařských) platí zásada, která sice musela být nejprve objevena resp. spíše vynalezena, ale která se nám dnes zdá být naprosto samozřejmá: když někdo přesně popíše pokus, jímž se mu zdařilo vyvrátit nebo naopak podepřít nějakou tezi (koncepci, teorii), pak platnost jeho experimentálního důkazu lze ověřit pouze tím, že jiný vědec v jiné laboratoři onen pokus se stejnou přesností napodobí resp. zopakuje a dojde ke stejným výsledkům. Je to doklad toho, že v myšlení současných vědců se jakoby prosadila myšlenka, že kdyby se někomu dnes podařilo sestrojit umělou buňku (ať už podobnou pozemským nebo ještě lépe jim nepodobnou) a kdyby jeho naštěstí naprosto přesně zaznamenaný postup byl napodoben řadou dalších vědců, ale bezúspěšně, bylo by to nutno interpretovat buď jako vědecký podvod (pokud by se onu umělou buňku nezdařilo zachovat a namnožit) nebo jako intervenci nějaké okolnosti, která unikla autorově pozornosti a nejen nebyla zaznamenána, ale autor o ní vůbec nevěděl. Zmíněná zásada není nijak nesmyslná a je dobrou zábranou a obranou proti vědeckým podvodníkům a šarlatánům, ale pokud je uplatňována generálně a s absolutností, hodnou nejdogmatičtějších kultů, je dokladem falešného myšlenkového přístupu a postupu.
(Písek, 980813-2.)