Tato úvaha se zabývá procesem a prioritami při četbě filosofických textů. Autor zdůrazňuje, že způsob interpretace textu je primárně determinován identitou čtenáře a jeho odborným zaměřením; jiný přístup zvolí úzký specialista na konkrétního myslitele a jiný religionista či teolog. Klíčovým faktorem jsou dále cíle a účely četby. Pokud se čtenář zaměřuje na autora jako myslitele, musí text interpretovat v kontextu celého jeho díla. Naproti tomu při zkoumání myšlenky samotné, nezávisle na autorství, slouží ostatní texty pouze jako pomocný nástroj k upřesnění pojmů. Text rovněž upozorňuje na možnost přistupovat k filosofickému dílu nefilosofickými způsoby, například jako k poezii nebo mýtu. Celkově vzato, porozumění filosofickému textu není univerzální, ale je hluboce provázáno s metodologickým východiskem a záměrem subjektu, který k textu přistupuje, což ovlivňuje výsledné chápání a interpretaci obsažených myšlenek.