Tento text analyzuje podstatu mýtu, který interpretuje nikoliv jako pouhou formu vyprávění či komunikace, ale jako zásadní ontologický a kognitivní zlom v životě dávného člověka. Autor definuje mýtus jako specifické „osvětí“, které přináší dvojí zásadní změnu. Prvním aspektem je vytvoření nového světa, který není pouhou alternativou k přírodnímu prostředí, nýbrž hlubším a širším rámcem schopným absorbovat a integrovat veškeré podstatné prvky dosavadní reality. Druhým aspektem je pak zrod nového způsobu osvojování skutečnosti. Tento proces transformuje vnímání světa tak, že mýtická interpretace se stává závažnější a významnější než přímá zkušenost s přírodním světem. V tomto smyslu mýtus nepředstavuje jen historický relikt, ale živoucí mechanismus, jímž si lidstvo začalo uvědomovat svou pozici v kosmu a tvořit komplexní symbolické systémy, které dodnes ovlivňují naše vnímání pravdy a vědění, čímž text předkládá základy pro hlubší uchopení smyslu lidské existence v kontextu celistvosti světa.