Tento dokument představuje přepis rozhovoru s filosofem Ladislavem Hejdánkem z roku 1997, který se zaměřuje na koncept postmoderny. Hejdánek v něm kriticky hodnotí vágnost a nadužívání tohoto pojmu, přičemž rozlišuje mezi povrchními interpretacemi a skutečným intelektuálním obsahem. Ústředním bodem jeho úvahy je vztah postmoderny k modernitě, kterou s odkazem na Friedricha Nietzscheho definuje skrze nihilismus. Hejdánek navrhuje dvě možné cesty chápání postmodernismu: buď jako ještě hlubší, lhostejný nihilismus, nebo jako jeho skutečné překonání. Sám se přiklání k interpretaci postmoderny jako „postnihilismu“, tedy jako úsilí o vymanění se z nihilistické tradice moderní doby. Rozhovor, uvozený anekdotou o problematické komunikaci s novináři, nabízí stručný, ale pronikavý pohled na Hejdánkovo filosofické vymezení se vůči dobovým myšlenkovým proudům a jeho snahu o rehabilitaci vážného hledání smyslu v post-metafyzické éře.
Rozhovor o postmoderně [1997]
[strojový, neredigovaný přepis – model Gemini 3 (flash/pro) – únor 2026]
--- (s1 interview o postmoderně (Henrik a spol.)_cleaned.flac) ---
Hejdánek: No, co chcete? Nejdřív musíte vy říct něco a pak to zavřete.
Jiný hlas: Ne, ne, to já řeknu, ale jenom co se vám vybaví, vyslovilo se slovo postmoderna.
Hejdánek: No tak to mělo být zaznamenaný tohle.
Jiný hlas: Já tam tu otázku mám, od pana Sokola, tak se ptám.
Hejdánek: To se mi stalo, neříkal jsem vám to, na tom chartistickým trojmezí na Majdanu. Tam ráno jsem tam řádil v Betlémský kapli a přišla televize a chlapík, kterýmu už jednou jsem něco odmítl, protože to bylo tak blbý. Přišel, teď se chtěl ptát a já prve, než to začal nahrávat, tak jsem mu říkal: „A chytrý otázky byste neměl?“ On se jim pak pomstil, že to bylo něco strašnýho. To jsem sám neviděl, žena říkala: „To je pošklebování, to je ostudné.“ Jakým způsobem, co udělali v tom večerním zpravodajství. No, když někdo klade blbý otázky, tak musí čekat blbý odpovědi. To je jasný, neuspokojilo. Tak jdeme na věc.
Jiný hlas: Takže moje otázka je, co se vám vybaví, řekne-li se slovo postmoderna dneska.
Hejdánek: O tom je hodně diskusí a jako vždycky, když je něco nového, tak se k tomu přitře spousta takových podvodníků. A my tedy musíme pečlivě rozlišovat, co je postmoderna ve smyslu podvodnictví a co je postmoderna ve smyslu skutečně vážném.
Tady pokud jde o ten vážný smysl, já myslím, že rozumní lidé se dneska všichni domlouvají na tom, že už se nemohou považovat za moderní. Že jim to nějak nesedí. Že hlásit se k tomu, že moderně myslí, moderně uvažují, že to je něco tak obnošeného, a nejenom slovo, nýbrž ta věc sama. My už máme na tu modernu, takzvanou, máme mnoho různých a velmi ostře kritických pohledů. Třeba jenom takový Nietzsche, když řekne, že podstatou moderny je nihilismus. To je něco, co mnoho lidí osloví. Něco na tom je a my už nihilismus nechceme.
Teď je otázka, zda postmoderně máme rozumět jako postnihilismu ve smyslu ještě hlubšího nihilismu, to jest nihilismu, který ani neví, že je nihilismus, a je mu to úplně ukradené. Anebo je to překročení, vymknutí z té nihilistické tradice. Je to skutečně překonání. Pokud modernu chápeme s Nietzschem jako nihilismus, tak potom postmoderna je postnihilismus jako překonání nihilismu a v tomto smyslu já se cítím jako postmoderní.
Jiný hlas: Děkuju.
Hejdánek: Jo, tak jsem vás rád viděl. Absolvoval jsem hned jedno interview absolutní.